Na jejím facebookovém profilu se objevují stovky děkovných vzkazů a dokonce i výzvy k nominaci na Nobelovu cenu. Vše jen díky jejímu názoru, že v informacích je síla, proto musí být vědecké poznání k dispozici všem, ne jen těm, kdo mají peníze na to, aby si přístup ke studiím v odborných časopisech koupili.

V roce 2011 proto založila webovou stránku Sci-Hub, na níž zpřístupňuje bezplatně vědecké články. Její databáze nyní čítá zhruba 47 milionů akademických textů. Elbakyanová tvrdí, že jde téměř o všechny odborné texty, které lze na světě najít.

Pro studenty a výzkumníky je vzorem a hrdinkou, vydavatelé mají ale opačný názor – považují ji za zločince. I když jsou její úmysly nejlepší, nelze totiž pominout fakt, že celá její záslužná činnost je nelegální.

Byla tak jen otázka času, kdy její aktivita skončí před soudem. Loni ji přední vydavatelství odborné literatury Elsevier obvinilo, že porušuje americké zákony o ochraně autorských práv a pomocí podvodů získává přístup k zabezpečenému obsahu.

Odchod do internetového podhoubí

Newyorský soud dal loni v říjnu vydavatelství za pravdu a nařídil databázi Sci-Hub.com zrušit. Elbakyanová se ale nenechala zastrašit a už o měsíc později vytvořila její novou podobu pod doménou .onion, která funguje pro takzvaný deep web, tedy jakési podsvětí internetu.

Ke konci loňského roku měly stránky sci-hub.io opět návštěvnost 30 tisíc aktivních uživatelů denně.

Vysoký zájem o nelegální web otevřel otázku, zda je vlastně vybírání vysokých poplatků za odborné články adekvátní. Mají k nim mít přístup jen bohaté instituce, nebo na to má právo každý?

Pokud Sci-hub válku s vydavatelstvími vyhraje, bude to znamenat konec doby placených vědeckých článků.

Peníze na koupi studií chyběly nejen mně

Elbakyanová se soudu v New Yorku snažila vysvětlit, co ji k nelegálnímu kroku vedlo. A že podobné problémy jako ona mají studenti po celém světě.

"Když jsem studovala na univerzitě v Kazachstánu, neměla jsem přístup k žádným výzkumným pracím. Potřebovala jsem je ale pro svůj výzkumný projekt. Platit 32 dolarů je šílené, když musíte na výzkum přečíst desítky či stovky studií," vysvětlovala soudu.

Přiznala, že studie získala počítačovým pirátstvím. "Později jsme zjistila, že existuje mnoho a mnoho badatelů (nejen studenti, ale i univerzitní pracovníci) jako já, a to zvlášť v rozvojových zemích," argumentovala, co ji k založení sítě Sci-Hub vedlo.

Databáze sci-hub.io umožňuje přístup k placeným vědeckým studiím | zdroj: tisková zpráva

Celý projekt funguje na bázi sdílení přístupového hesla. Před Sci-Hub museli výzkumníci žádat své kolegy, web Elbakyanové to udělá za ně.

Když uživatel potřebuje zpřístupnit článek, vloží jeho odkaz a program se pokusí pomocí získaného ("darovaného") hesla připojit na univerzitní servery a článek stáhne. Zároveň ho uloží v archivu, kdyby o něj měl zájem i někdo další.

Autoři nemají ze šíření studií ani dolar

Vydavatelé mají pravdu, je to nelegální a jde o vážné porušování autorského práva. Vědkyně si to uvědomuje, ale zpochybňuje samotný princip duševního práva.

"Jako správná počítačová pirátka věřím, že copyright bude jednou zcela zrušen. Hlavně v době internetu je něčí monopol na reprodukci děl směšný," tvrdí programátorka

Díla jsou sice distribuovaná bez vědomí autorů, těm to však nemusí vadit – právě naopak, dostanou se k více lidem. Z vydání jako takového totiž sami nic nemají – je to pro ně otázka prestiže a splnění publikační činnosti. Vzdají se kvůli tomu i autorských práv.

A v tom právě Elbakyanová, a nejen ona, vidí hlavní problém. Peníze míří na konta vydavatelství, která jsou sice vlastníky autorských práv, ale díla sama nevytvářejí. I když je oponentury a další činnosti stojí peníze. Autoři ale z vybraných poplatků nemají ani dolar.

Univerzity za odborné studie platí dvakrát

Paradoxní navíc je, že vydavatelstvím musí za zpřístupnění článků platit i samy univerzity. Tedy ty, které většinu výzkumů financují. Nejde přitom o zanedbatelné částky.

V roce 2012 uvedla Harvardská univerzita, že ročně její knihovna vydá za poplatky vydavatelstvím odborných publikací 3,5 milionu dolarů (86 milionů korun). "Ceny za internetový obsah od dvou poskytovatelů se za posledních šest let zvýšily o 145 procent," uvádí univerzita.

Jen ve Spojených státech přitom vysoké školy ročně investují do výzkumu kolem 140 milionů dolarů (3,4 miliardy korun). K výsledkům pak nemají přístup… Nemají přitom na výběr, poplatky zaplatit musí, jejich studenti a zaměstnanci musí mít k dílům přístup.

Server je mimo USA, vydavatelé mají smůlu

Situace se nezmění ze dne na den, přesto ale dějiny již několikrát ukázaly, jak poskytnutí bezplatného či jen lehce zpoplatněného obsahu mění přístup ostatních firem.

A Sci-Hub nepůjde jen tak zablokovat, americká vydavatelství se svých práv jen tak nedomohou. Americká legislativa má totiž právo na kontrolu společností registrovaných na jejím území, například pod doménami .com, .org nebo .net.

Na pololegální internetové podhoubí nemá páky, stejně jako na souzení občanky jiného státu.

I proto Elbakyanová své úsilí vzdát nehodlá. "Rozhodně nehodláme se šířením vědomostí přestat," prohlásila v prosinci v rozhovoru pro odborný časopis Nature.