Exkluzivní svět vědy nabourává 'otevřený přístup'. Máme se bát?

MAGAZÍN - Magazín autor: Monika Térová

"Publikuj nebo zhyň! (Publish or perish!)" praví známá vědecká zásada, na kterou si po roce 1989 musejí stále více zvykat i čeští vědci. Jenže dostat se do prestižních vědeckých časopisů je tvrdý oříšek - trvá to příliš dlouho a výsledek není vůbec jistý. Žijeme ale v otevřené éře internetu a tak se stále více rozmáhá fenomén "open acces" publikací. Co to je a jaká úskalí to přináší jak vědcům, tak laické veřejnosti?

Ilustrační snímek

Ilustrační snímek,zdroj: ThinkStock

Na publikování objevů jsou vědci stále závislejší. Publikací a počtem citací jejich článků v odborných tzv. "impaktovaných" časopisech se totiž podle tzv. "impact factoru" (velmi zjednodušeně řečeno) řídí rozdělování grantů na další výzkum. 

Pokud se vědec rozhodne pro prestižní časopis jako Science nebo Nature, musí počítat se zdlouhavým a velmi přísným oponentním řízením.

Dlouho neexistovala jiná možnost, než to přetrpět a duševně se připravit na případný nezdar. Dnes ale mají vědci ještě jednu možnost - zveřejnit své závěry v periodiku s takzvaným "otevřeným přístupem", tedy "open accessu". 

Tam to jde více méně ráz na ráz, i když se za zveřejnění článku zpravidla musí platit. 

Publikovat v online periodikách s "otevřeným přístupem" je tedy snazší, k výsledkům konkrétního výzkumu se navíc dostane mnohem více lidí.

Má to ale jedno velké ALE, zásadní především pro laickou veřejnost - u textu s otevřeným přístupem nemáte jistotu, že prošel náročnou a přísnou oponenturou. Proplouvat vodami vědeckých příspěvků z otevřených zdrojů navíc může být skoro až nebezpečné. Vyznat se v tom, kterým textům věřit a kterým ne, bývá docela obtížné. 

Otevřené zdroje s impactem nejsou problém

Některé "otevřené časopisy" už jsou natolik zavedené, že tam texty kontrolou procházejí a publikování v nich není o nic jednodušší než v klasických periodikách.

Rozdíly v prestiži a hodnověrnosti se mezi klasickým a otevřeným publikováním se pomalu smazává. Záleží ale na tom, zda je časopis "impaktovaný" či ne, ať už jde o jakoukoli verzi. 

"Schéma hodnocení vědeckých institucí (RIV) alespoň v přírodních vědách v ČR reflektuje nikoliv kategorie 'klasické' a 'open access', ale 'impaktované' a ty 'ostatní'. Některé 'open access' již impakt mají a pak není vůbec žádný problém tam publikovat," vysvětluje neurofyziolog Karel Ježek.

Pokud ale časopisu ale impakt chybí, pro vědce je to značně nevýhodné. "Zaměstnavatel za sebelepší práci bez impaktu přes systém financovaní RIV pro zajištění svého chodu prakticky nic nedostane," dodává Ježek. 

A pak tu jsou ještě poplatky za publikaci, které bývají často vysoké. 

Pokud jde o respektovaný "open access", například v anglosaských zemích, ale i v České republice (ač zatím málo), s jeho úhradou pomáhá vědci výzkumná instituce nebo poskytovatel grantu. 

"Publikační náklady jsou dnes standardem, lze na to myslet již při podávání grantové žádosti,upozorňuje Ježek. Kromě toho i za publikaci v klasických časopisech se mohou určité poplatky platit, například za barevné fotografie.

Česko něco jako Kazachstán

Otevřené zdroje mají pro české vědce ještě jednu další výhodu.

"V posledních letech raketovým tempem stoupá počet článků zasílaných do impaktovaných časopisů ze zemí mimo okruh západní Evropy, USA, a dalších vyspělých zemí, kde se věda pomalu dostává na světovou úroveň. Časopisy jsou extrémně přetížené, nestačí kapacity recenzentů a často tím trpí kvalita recenzního řízení. Respektive, často je článek odmítnutý ještě před ním," doplňuje Ježek. 

V praxi to znamená, že k výsledkům pocházejícím z pracovišť, která nejsou hlavními světovými výzkumnými centry, se prestižní anglosaské vědecké časopisy staví předem podezřívavě či přezíravě.

"Když to zvulgarizuji, pro Američana není velký rozdíl mezi Českou republikou a Kazachstánem," říká teoretický biolog Jan Toman. Šance na publikaci v nejvýznamnějších periodikách typu Nature nebo Science je pro vědce, který nepochází z významného světového pracoviště, podle něj "extrémně nízká".

Otevřené zdroje mají budoucnost

Další odvrácenou stránkou rozvoje volně přístupných zdrojů je existence "predátorských časopisů", které bez ohledu na poctivost vědeckého bádání za peníze publikují prakticky cokoli.

Přes všechny tyto námitky čeká otevřené zdroje nejspíš zářivá budoucnost. Mimo jiné je v nich také snazší publikovat kontroverznější výsledky výzkumu, ke kterým se zavedené časopisy (pochopitelně, ale často neoprávněně) staví velmi opatrně.

I negativní výzkumy, které nebývají tak často citovány, zde mají větší prostor. Také pokud přijdou ke slovu specifické požadavky jako např. co největší rozšíření článku nebo co největší publicita v médiích, je vhodnější zvolit otevřený zdroj.

Navíc některé speciální projekty financované třeba Evropskou unií mohou mít jako podmínku vydání volně přístupné knihy, sborníky či jiné neimpaktované publikace šířené třeba i zadarmo.

Zrádný impact faktor

Význam "impact factoru" (IF) v přerozdělování dotací na vědu v ČR roste, provází ho ale poměrně ostrá kritika.

"Výhrady nejsou opodstatněné v oborech, kde je dostatek časopisů s impaktem a jejich kvalita je přirozeně rozvrstvena (např. biologicko-lékařské vědy). Kvalita výzkumu publikovaného v takovýchto zavedených časopisech se dá vcelku transparentně srovnávat. Ale obory, které IF periodik mnoho nemají, mají oprávněné výhrady," upozorňuje Ježek.

"Impakt je daný citovanosti - pokud téma časopisu zajímá mnoho lidi, pak jej citují a impakt časopisu roste. Třeba v archeologii může být ale komunita vědců zabývajících se stejným tématem drasticky nižší a tomu pak odpovídá i IF jejich časopisů. To ale neznamená, že by se v podobných oborech nedělal skvělý výzkum - zkoumáte prehistorické osídlení na Plzeňsku, můžete dělat fantasticky kvalitní vědu, ale ohledně IF ve srovnání s průměrným biologem neobstojíte. Jak pak srovnat kvalitu napříč obory? Nemožné," dodává.

Tagy: věda a technika média a internet věda a poznání vědecký výzkum a studie

Zdroje: Vlastní