Byly doby, kdy se ke Sjednocené církvi Kanady, druhé největší církvi působící na území země, hlásila čtvrtina obyvatel. Při sčítání v roce 2001 toto číslo kleslo pod deset procent a za uplynulých 15 let se propadá ještě víc.

Podle některých odhadů tato největší protestantská denominace v Kanadě zavírá jeden kostel týdně. Za posledních deset let jich musela uzavřít kolem pěti stovek.

O moc lépe na tom není ani anglikánská církev, která podle zprávy Anglikánské diecéze Britské Kolumbie ročně přichází o 13 tisíc členů. Pokud by to šlo podobným tempem dál, v roce 2061 by církev podle této analýzy měla jednoho jediného člena.

Ještě rychleji se ale vyprazdňují lavice kostelů s evropskými kořeny, zejména těch, které založili v první polovině 20. století přistěhovalci pro svou národní komunitu. Největší rozdíl oproti předchozím dvaceti letům je vidět na venkově, odkud se rodiny s malými dětmi stěhují pryč do města.

Starší generace věřících pomalu klesá a aby – nadneseně řečeno – nesedělo v obřím kostelem jen pár babiček, sbory se slučují. Posun v náboženské demografii nutí církve řešit, co s prázdnými svatostánky, o které se nemá kdo starat a nikdo je nenavštěvuje.

Nová prodejní sekce v realitách

Církve jsou v Kanadě po státu druhými největšími vlastníky nemovitostí – většina z nich jsou kostely a svatyně postavené během církevního rozmachu na přelomu 19. a 20. století. Jen Sjednocená církev Kanady vlastní po celé zemi nemovitosti dohromady za zhruba pět miliard kanadských dolarů (90 miliard korun), přičemž množství z nich čeká nejistý osud. A pravděpodobně prodej.

Pokles počtu věřících totiž v Kanadě přinesl nové možnosti pro realitní trh. Hned několik realitních kanceláří má v nabídce sekci církevních staveb, některé kanceláře se na církevní budovy přímo specializují.

Společnost Churchrealtors.com za posledních dvacet let prodala více než sto chrámů. Některé z nich skončily po přestavbě jako rezidenční bydlení. Podle Jasona Hackwortha, profesora geografie a územního plánování na Univerzity v Torontu, se za posledních 20 let proměnily v luxusní loftové byty více než čtyři desítky kostelů – a to jen v Torontu.

"Je to zvláštní průnik sekularizace. Většina lidí, kteří tam bydlí, nemá o náboženství jako takové zájem. Jsou to jen pěkné budovy," říká Hackworth s tím, že lidé vnímají bydlení v odsvěceném přestavěném kostele hlavně jako prominentní adresu.

Stavbu kupují většinou jiné církve

Aby o kostel měli zájem developeři, kteří ho přestaví, musí jít o opravdu unikátní stavbu. Většina z prázdných kostelů  skončí – zejména v západních metropolích Kanady – v rukou Asiatů, muslimů nebo, pokud už nezbývá jiná možnost, pod lopatami bagrů.

Může za to několik věcí – ceny nemovitostí, množství asijských přistěhovalců a také to, že odsvětit náboženskou stavbu není zrovna jednoduché.

Vyplatí se ji proto nabídnout jiné církvi. Ideálně takové, která má už tolik členů, že jsou jí současné prostory těsné. A takové, která má dost peněz na to, aby nemovitost koupila. Z tohoto pohledu jsou právě Asiaté ideálními kupci.

Buddhisté z Kláštera Zlatého Buddhy ze zašlé vancouverské čtvrti Downtown Eastside hledali pro svůj klášter lepší adresu. Nakonec ji našli v bývalé budově Armády spásy, jejíž ubytovna pro muže bez práce zavřela a zájem nebyl ani o program pro znevýhodněnou mládež.

Nyní hlavní sál budovy zdobí 10 tisíc zlatých sošek Buddhy a suterén, kde dříve byla bowlingová dráha, slouží jako úschovna pro modlitební knihy a rituální bubny.

Hlavně, když místo zůstane zasvěcené bohu. Jedno jakému

Realitní kanceláře ale neprodávají jen kostely, k mání jsou i svatostánky jiných náboženství. Například hinduisté prodali svůj chrám na východě Vancouveru za dva miliony kanadských dolarů (38 milionů korun) čínské křesťanské komunitě. Hinduistům totiž začala být budova malá.

Ceny církevních staveb se většinou pohybují kolem 1,5 milionu kanadských dolarů (27 milionů korun), ve finále se ale prodají za mnohem nižší částku. Sto let starý kostel Spojené církve Kanady v Lincoln Road ve Windsoru byl na podej více než dva roky, o velkou velký chrám však nikdo neměl zájem – pro tak velký kostel by se sekulární využití hledalo jen těžko.

I tento kostel však našel svého kupce – za půl milionu kanadských dolarů ho koupil výkonný výbor nedaleké mešity Noor-Ul-Islam. "Bude stále sloužit jako boží dům, takže s tím nemáme problém," říká dlouholetý člen místního sboru Ross Mitton.