Bojovníci, toužící po snímcích selfie, se pokojně procházejí po pátečních modlitbách, nejdůležitějších v celém týdnu. Po letech tvrdých bojů na afghánském venkově je to poprvé, co ve velkém počtu navštívili město, natož zoo.

Zatímco se četné rodiny usazují ve stinných zákoutích k pikniku a vychutnávají si přinesené jídlo, zmrzlinu či zrnka granátového jablka, což je pochoutka v Afghánistánu zvláště ceněná, tálibové ozbrojení útočnými puškami kalašnikov či M16 sledují zvířata v ohradách.

Relativní klid je najednou přerušen, když jeden z nich popadne za parohy jelena, což vyvolá veselí přátel. O kus dál muži z vedení výzvědné služby, oblečení do vojenských uniforem, se sumkami plnými nábojů a vybaveni ocelovými pouty, čapkami a chrániči kolen, společně pózují pro skupinové foto, které pořizuje muž v turbanu.

Fotograf vybavený přístrojem s teleobjektivem dává pokyny a pečlivě zkoumá skupinu. Jeden z tálibů, jehož zásobník je ozdoben vlajkou hnutí, vyjadřuje spokojenost zdviženým palcem.

Později ozbrojenci předávají své zbraně chlapcům, kterým je sotva osm let, a zvěčňují okamžik pomocí fotoaparátů na mobilních telefonech.

Desítky ozbrojenců představují svého druhu atrakci bez ohledu na zvířata. Mnoho jich je tu nicméně bez zbraní, s tradičními pokrývkami hlavy. Někteří si zvýrazňují oči líčením, což není mezi afghánskými muži neobvyklý jev.

Mám moc rád zvířata

Ale hlavní atrakcí zoo zůstává její lev, střízlivě zvaný „bílý lev“, který pospává ve výběhu.

„Bílý lev“ nahradil lva Mardžána, dávno proslavenou místní šelmu, uhynulou v roce 2002. Bronzová socha velké kočky vítá návštěvníky u vchodu. U památníku se skví bronzová deska s nápisem „Zde spočívá Mardžán, který měl přibližně 23 let. Býval nejslavnějším lvem na světě.“

Velice oblíbené je také akvárium a pavilon plazů, kam vedou své potomky ženy v burkách, nikábech či jen se závojem.

Krajta je stočená ve velkém teráriu, zatímco červené rybky, sumečci a želvy plavou v akváriích.

„Mám moc rád zvířata, zvláště ta, která se vyskytují v naší zemi,“ říká čtyřicátník Abdul, který pracuje na protiteroristickém odboru ministerstva vnitra. „Mám moc rád lvy,“ pokračuje tento tálib, který do zoo přišel se skupinou přátel - všichni jsou muži.

Aby děti neměly strach...

Na dotaz ohledně všudypřítomnosti zbraní v zoo, což by jinde ve světě bylo nepředstavitelné, zdůrazňuje, že Tálibán je nakloněn jejich zákazu, aby „děti a ženy neměly strach“. Ale tento pokyn zjevně nebyl vyslyšen.

Samír, který uvázl v Kábulu a který čeká na příležitost, aby se mohl vrátit do Londýna, se prochází v zoo s šestiletým synem Ahmadem. Říká, že děti prožily „strašné chvíle“ od doby, kdy Tálibán převzal v půli srpna moc. „Nikdy dříve neviděly takové věci,“ svěřuje se.

„Nečekali jsme, že přijdou tak rychle. V Kábulu je docela klid, ale problém je v tom, že při jejich způsobu chování se lidé necítí bezpečně,“ říká.

Vstup do zoo, uhnízděné mezi kopci a řekou, stojí Afghánce v přepočtu přibližně deset korun. Ale někteří tálibové vstupují bez placení a okázale ignorují tabulku, díky které by se ti, co umějí číst, mohli dozvědět, že je zakázáno nosit do zoo zbraně.