Řekové bývají často terčem kritiky médií za údajně příliš rozmařilý sociální stát, v jehož nadměrné štědrosti se hledá příčina řecké dluhové krize. V této souvislosti se nejčastěji zmiňuje brzký odchod do důchodu, výše důchodů, a příliš rozmařilá státní správa. Podívejme se však, co o Řecích vypovídají data z evropského srovnání.

Podle dat z Eurostatu je sice v Řecku průměrný odchod do důchodu nadprůměrně brzký, ale neliší se nijak významně od toho českého. V Řecku je průměrný věk odchodu do důchodu v Řecku 57,8 roku, v Čechách je to jen o rok více a to 58,9, průměr Evropské unie je pak 59,1.

O výši důchodů se nedávno zajímal The Wall Street Journal, který se pokusil ověřit, zda Řekové skutečně mají v rámci Evropy nadprůměrné důchody. A došel k zajímavým závěrům. Poměr důchodů k HDP je v Řecku pod hranicí průměru a je nižší než třeba v Německu, kde si na výši řeckých důchodů média pravidelně stěžují.

V případě státní sféry je však situace složitější. Je otázkou k diskuzi, zda byl řecký státní sektor přebujelý a zda mzdy nebyly nadhodnocené. Dnes je ovšem situace diametrálně odlišná. Na státní sektor tvrdě dopadla úsporná opatření, která byla Řecku naordinována tzv. Troikou. Platy se od počátku krize ve státní sféře snížily o třetinu (v průměru o 35 procent) a došlo rovněž k drastickému snížení počtu zaměstnanců.

Kvůli úsporám bylo propuštěno téměř 10 procent státních zaměstnanců, tedy více než 76 tisíc osob. Mzdy se však nesnižovaly pouze ve státní správě. Podle Mezinárodní organizace práce (ILO) výše mezd v Řecku v letech 2009 až 2013 klesla o více než 25 procent. Stejně tak raketově narostla nezaměstnanost, která je v Řecku největší v Evropě a už několik let přesahuje 27 procent. Řecko bylo navíc nuceno snížit minimální mzdu o 22 procent.

Zajímavé jsou ale i jiné statistiky. OECD například ukazuje, že Řekové jsou jedním z nejpracovitějších národů Evropy. Alespoň podle počtu odpracovaných hodin. Nejen, že jsou Řekové v tomto ohledu daleko za evropským průměrem, ale podle mezinárodního srovnání dokonce odpracují v přepočtu na zaměstnance nejvíce hodin z celé Evropy.

I přes úsporná opatření je ale Řecko stále na pokraji bankrotu. Drakonické reformy zásadním způsobem snížily životní úroveň, narostl počet lidí bez domova a nezaměstnanost přesáhla únosnou mez. Celá jedna generace Řeků se ocitá v beznaději a bez perspektivy lepších zítřků.

Úsporná opatření navíc neměla očekávaný vliv na snižování řeckého dluhu, který naopak od roku 2009 narostl ze 113 procent HDP na současných 174 procent. Řekové se tak nacházejí hned pod dvojím bičem. Jeden drží v ruce skupina věřitelů, která další půjčky podmiňuje úspornými opatřeními, a druhý drží v rukou evropská veřejnost, která Řeky pranýřuje za jejich údajnou lenost a přebujelý sociální stát a pomáhá tak vytvářet prostředí, ve kterém politické elity jednoduše obhajují svou drakonickou politiku škrtů.

Autorem je externí spolupracovník redakce Tomáš Bek