Každý asi někdy zažil rozverný telefonát, který začínal slovy: Áááá, jak se má můj oblíbený ... (dosaďte si oslovení dle libosti)?, načež následovala nějaká žádost. Ve světě podnikatelů a byznysmenů je podobně falešná taktika poměrně oblíbená. A tak není ani tolik překvapivé, že si ji s sebou Donald Trump dotáhl i do svého nového úřadu.

"Když s vámi mluvím, mám pocit, že mluvím s někým, koho znám už dlouho. Vaše země je fantastická, plná fantastických lidí. Pákistánci jsou jedni z nejinteligentnějších lidí. Neváhejte mi zavolat kdykoli, klidně i před 20. lednem," zněla údajně slova, která Tramp věnoval pákistánskému premiérovi Navázovi Šarífovi.

Podobný slovník zcela jistě jen tak nějaký prezident nepoužívá, natož když vztahy obou zemí nejsou zrovna ideální. Ostatně sám Trump před volbami prohlašoval, že Pákistán je "pravděpodobně nejnebezpečnější zemí na světě".

Jedním telefonátem zároveň ohrozil vztahy se Indií, která je pro Spojené státy silným spojencem. Podobné zděšení vyvolal Trumpův telefonát s tchajwanskou prezidentkou Cchaj Jing-wen, který pro změnu popudil Čínu. Vždyť Spojené státy přerušily diplomatické vztahy s Tchaj-wanem, který Čína považuje za jednu ze svých provincií, v roce 1979.

Přímá linka? Ne, spojují úřady v přesně dohodnutý čas

Trump, který je se svým mobilem téměř srostlý, způsobuje svým přístupem infarktové stavy bezpečnostním službám i protokolářům. Desítky let byl postup pro vedení politických telefonních hovorů pevně daný. K situacím, kdy v prezidentské kanceláři zčista jasna zazvoní telefon a ze sluchátka se ozve: "Tady prezident XY, můžu mluvit s premiérem?", zpravidla nedochází.

Když je vztah mezi hlavami států v počátcích a jde o první kontakt, zpravidla se odehrává přes několik oddělení a odborů a následně se dojednává datum a čas, kdy se telefonát uskuteční.

"Když už jsou vztahy založené, může to jít jednodušeji. Jedna kancelář zavolá druhé a prohlásí: Můj prezident chce mluvit s vaším," říká Stephen Yates, který pracoval jako zástupce národního bezpečnostního poradce bývalého amerického viceprezident Dicka Cheneyho.

Podklady i telefonáty zajišťuje bezpečnostní služna

Naopak jsou pokud země v méně častém kontaktu, zpravidla se vše řeší prostřednictvím velvyslanců. Ti kontaktují prezidentskou kancelář s tím, že jejich hlava státu by měla zájem o kontakt, sdělí důvody, téma a čeká se, až bude nějaká vhodná mezírka v kalendáři.

Telefonáty zpravidla nejsou žádné "přepadovky" a prezidenti jsou obvykle dobře informováni o tom, že se hovor chystá i o tématech, která by se měla řešit. Bílému domu veškeré podklady poskytuje Národní rada bezpečnosti, která většinu telefonátů i zajišťuje.

Správně by měla už zprostředkovávat kontakty a hovory nastupujícími prezidentovi Donaldu Trumpovi. Leč ten ji zatím ignoruje a vše si řeší po vlastní ose. Navíc je v porovnání se svým předchůdcem opravdu akční.

Desítky hovorů s panovníky ze soukromého nezabezpečeného telefonu

Podle neziskové organizace Partnership for Public Service během prvních sedmi dnů po svém zvolení v roce 2008 mluvil Barack Obama s 22 představiteli zahraničních států a začal až dva dny po vyhlášení výsledků. To Trump stihl devět prvních telefonátů už během volebního dne, přičemž třeba Velkou Británii si nechal až na druhý den po Japonsku, Turecku či Saúdské Arábii, což vyvolalo mírné rozladění.

Trumpův přístup děsí nejen svou nekonvenčností a neřízeností, ale i tím, že vše vyřizuje přes svůj soukromý telefon. Jako byznysman, který má bezpočet kontaktů, se navíc v okruhu svých známých Trump nikdy netajil svým telefonním číslem. Australský premiér tak na něj sehnal číslo přes známého golfistu Grega Normana…

Trump má rád svůj mobil a nechal se slyšet, že se ho nehodlá vzdát. Jenže všechny hovory jsou kvůli tomu neověřené, nejsou zašifrované a o speciálních linkách ani nemluvě. Navíc operační systém Android nepatří mezi nejbezpečnější a obsah tajných telefonátů se tak může dostat prakticky ke komukoli.

"Absolutně hloupý" smartphone

"Prezident Obama dostal telefon speciálně upravený pro svou osobní potřebu, který je omezený jen na telefonování. Myslím, že podobné to bude s nově zvoleným prezidentem," řekl BBC Martin Alderson, spoluzakladatel společnosti zabývající se mobilním zabezpečením Codified Security.

Když Obama tento telefon začátkem letošního roku přebíral, NSA k němu údajně řekla: "Pane prezidente, z bezpečnostního pohledu je to skvělý telefon, nejmodernější, ale neumí fotit, nemůžete na něm psát SMS, neumí telefonovat a nemůžete si na něm pouštět svou hudbu."

"Má vaše tříleté dítě jeden z takových těch hracích telefonů, co mají na sobě jenom samolepky? To je v podstatě telefon, který mám já," řekl v červnu dosluhující šéf Bílého domu v show Jimmyho Fallona.

Miliardář se sice nechal slyšet, že se svého chytrého telefonu vzdát nehodlá, zřejmě mu ale nic jiného nezbude. Stejně jako přijmout proces tradičních telefonních hovorů mezi představiteli zemí.

Bonmoty a lichotky si sice bude moci zachovat, ale už nebudou určeny jen jednomu posluchači na druhém konci linky. Rozhovorům světových lídrů totiž obvykle naslouchá mnoho různých lidí, včetně asistentů a překladatelů.

Soukromé telefonáty s politiky nejsou nikdy soukromé

Ti jsou připraveni vždy, protože i když mohou lídři mluvit daným jazykem plynule, mohou se kdykoli v průběhu telefonátu rozhodnout přejít do mateřského jazyka. "Někdy je to otázka národní hrdosti, jindy je to kvůli tomu, aby se předešlo nedorozuměním a aby byly zachované i ty nejmenší nuance," říká bývalý lingvista z Bílého domu Kevin Hendzel.

Propracovat se do funkce prezidentského tlumočníka trvá podle něj roky. Překladatelé musí nejen znát dokonale jazyk a být si vědomi toho, že jakákoli chyba může mít fatální účinky, ale musí projít sérií bezpečnostních prověrek a dalších kontrol včetně vypovídání na detektoru lži.

"Porovnávat nynější telefonáty nastupujícího prezidenta s těmi, které povede v Oválné pracovně, je jako porovnávat jablka s hruškami. Bude si připadat, jako by zvedl sluchátko při kterémkoli jiném hovoru, ale vše před tím projde mnoha kontrolami, aby se zajistila bezpečnost a ověřila věrohodnost," říká bezpečnostní poradce Yates.

Mimochodem, ještě jedna zajímavost. Ona horká linka mezi Moskvou a Washingtonem, která bývá zobrazovaná jako červený telefon, je speciální, vysoce zabezpečený systém, který umožňuje komunikaci mezi představiteli Spojených států a Ruska.

"Ve skutečnosti to ale není telefon," upozorňuje Hendzel. Linka, která byla vyvinutá po kubánské krizi v roce 1962, umožňuje jen odesílání textů a obrázků (map, grafů a podobně). V provozu je dodnes…