Byla 'miláčkem Ameriky', zažila ale i osudové události Československa
Proslavit se v útlém věku neznamená, že má člověk vyhráno. Pro některé je rychlá sláva v brzkém věku nestravitelné sousto. Někteří to však ustojí a mají to štěstí prožít i zbytek života takzvaně na výsluní. A právě k nim patřila Shirley Templeová, byť i ona se nakonec potýkala s nástrahami dětské popularity. Na svět přišla 23. dubna před 90 lety.
Narodila se v kalifornské Santa Monice jako dcera zaměstnance banky a ženy v domácnosti, která však bývala tanečnice, co na baletku příliš vyrostla. Své třetí dítě a jedinou dceru tedy vedla k tanci, zpívání a "herectví", sotva Shirley Jane zvládla rovnováhu a pobrala trochu rozumu. Do taneční školy poprvé vkročila už ve třech letech a právě tehdy jí také začala matka začala vytvářet pro ni tak typický složitý účes s kudrlinkami.
O mnoho let později vyšlo najevo, že Gertrude Templeová svou dcerku během její kariéry u filmu celá léta česala s přísnou přesností - vždy jí udělala 56 kudrlin a Shirley na každodenní proces vzpomínala jako na očistec.
Už krátce po nástupu do tanečních lekcí zamířila i do šoubyznysu. V roce 1932 si dívčiny všiml castingový režisér ze společnosti Educational Pictures a malou blondýnku obsadil do série filmů, jež satirickým způsobem odkazovaly na nedávné snímky i politické události - a dospělé role v nich hrály malé děti.
Po krachu firmy a několika štěcích u Warner Bros přišel přelomový krok: přestup k Fox Film a úspěšný casting na roli ve filmu Stand Up and Cheer! (1934). Což byla velká trefa. Se snímkem Shirley prorazila a lidé z Fox Film si rychle uvědomili, že tato pětiletá žába představuje zlatý důl.
I další snímky, v nichž se objevila, slavily úspěch, a tak bylo rozhodnuto, Shirley dostala film přímo na míru. Zářící oči shlédly na kinosály ještě koncem roku 1934 a malá herečka a tanečnice za roli osiřelého děvčete, o jehož poručnictví se svádí boj, získala jako první speciálního Oscara určeného dětem a mládeži.
V té době už také měla plat tisíc dolarů týdně a mnohonásobek částky jako bonus za každý dokončený film. Její matce - za služby "kadeřnice" a jakési osobní asistentky - studio vyplácelo co týden 250 dolarů.
V polovině 30. let, po sloučení Foxu s Twentieth Centuries Pictures ve 20th Century Fox, nastala etapa systematického šperkování Shirley do hvězdného statusu. Byl najat tým, který psal příběhy přímo pro ni, ve studiích vyrostl bungalov s houpačkou, kde pobývala, a přibyl jí i bodyguard. V té době už si její rodina vyjednala i podíl z příjmů z prodeje nejrůznějších předmětů spojených s malou herečkou - od panenek, přes oblečení, kosmetiku až třeba k papírovým potřebám.
Dívka vypadala rozkošně, ale také působila trošku jako "tomboy". Zároveň zářila v často sentimentálních snímcích, kde stmelovala rodiny a udobřovala milence - zkrátka příjemných, únikových záležitostech pro období krize, která v té době svírala Ameriku.
Lidé, pokud měli chuť a peníze na to, aby šli do kina, se nechali okouzlovat marnotratnou, načančanou nádherou takzvaných "zlatých roků Hollywoodu" a Shirley se stala jedním z jeho nejznámějších symbolů dlouho předtím, než jí bylo osm. Filmy, v nichž hrála, navíc nepolykaly velké částky, vynášely však dost.
A tak ještě před dosažením puberty vydělalo zlaté dítě Hollywoodu nejen díky filmům jako Heidi, Rekrut Willie Winkie, Na slunné farmě nebo Malá princezna závratné tři miliony dolarů. Mimochodem - říká se, že byla první běloškou, která se ve snímku chytla za ruku s hercem černé pleti, a to s Billem Robinsonem ve filmu Malý plukovník.
Je to vůbec děvčátko?
Se slávou však přišly i nejrůznější mýty ohledně osobnosti Templeové. Asi nejznámější byla fáma, že Shirley vůbec není malá holčička, ale třicetiletá "trpaslice", v čemž některé lidi utvrzovalo i to, že jí údajně nepadaly mléčné zuby, a má tedy chrup dospělé ženy.
Jenže Shirley během svých nejslavnějších let všechny své mléčné zuby ztratila úplně normálně a při natáčení si filmaři jednoduše vypomáhali tím, že kolozubé děvče dostalo pro hezčí vizáž implantát.
Velkou pozornost budily i její již zmíněné perfektní vlasy, které byly pokládány za paruku. Malí fanoušci za ně Shirley údajně někdy i tahali, aby si pravdivost povídaček ověřili - což ještě přispívalo k jejímu "kadeřnickému" utrpení.
I během 30. let se pak objevovaly výtky, že je malá hvězda svým způsobem sexualizována. K tomu ostatně částečně odkazuje i slavná malba Salvadora Dalího (Shirley Temple, The Youngest Most Sacred Monster of Cinema in Her Time) z roku 1939.
Ústup ze slávy
I nejzářivější hollywoodskou dětskou hvězdu však postihlo to, s čím se potýkají mnohé jiné napříč desetiletími. Rostla, měnila se. V roce 1939 dosáhla svého hereckého vrcholu ve zmíněném úspěšném snímku Malá princezna a v posledním, opravdu výdělečném snímku Pod dusotem kopyt.
V té době už Shirley natáčela ročně méně snímků a nakonec v roce 1940 rodiče ukončili její kontrakt a poslali ji do exkluzivní dívčí školy. Během války se vrátila k filmování, dřívějšího úspěchu však už nikdy nedosáhla. Z některých projektů sešlo a snímky, které natočila v druhé polovině 40. let, pak nebyly zvlášť dobré.
Krátká známost, velká láska
Shirley však v té době už dávno žila i něčím jiným než filmováním. V pouhých sedmnácti letech, pár měsíců po konci války, se provdala za seržanta a pozdějšího herce Johna Agara a v roce 1948 porodila dceru Lindu Susan. Na přelomu 40. a 50. let se však manželství rozpadlo.
Ještě v závěru svazku Shirley potkala Charlese Aldena Blacka, který za války působil u námořnictva a patřil k jedněm z nejbohatších mladých mužů v Kalifornii.
Vzali se po velice krátké známosti v prosinci 1950 a v den svatby také Shirley oznámila konec své herecké kariéry. Blacka, který v době seznámení údajně neviděl jediný její film, nazývala "láskou svého života" a porodila mu dvě děti - syna Charlese a dceru Lori. V té době Shirley "působila" jako skvěle zajištěná žena v domácnosti a máloco nejspíš nasvědčovalo tomu, že ji čeká ještě další zajímavá kariéra.
Setkání se smrtí
Jenže se tak stalo. Vedle pozdějšího působení v televizi a prací pro charitu vstoupila Templeová-Blacková do Republikánské strany, a ač se jí ve druhé polovině 60. let nepodařilo dostat do Kongresu, započala svou kariéru v diplomacii. Působila na velvyslaneckém postu v Ghaně a stala se také první ženou-protokolářkou v Bílém domě.
O Shirley se v souvislosti s Československem mluví nejčastěji až jako o americké velvyslankyni, bývalá herečka se ale do Československa dostala poprvé už mnohem dřív.
Templeová byla činná v organizaci pomáhající lidem s roztroušenou sklerózou, jíž trpěl i jeden z jejích bratrů. A právě tato aktivita ji zavedla do Československa v srpnu 1968. Shodou okolností pak Templeová byla v Praze i 21. srpna během okupace. Tehdy vyběhla na střechu hotelu, kde bydlela, a spatřila, jak voják zastřelil na ulici neozbrojenou ženu. Scénu dle svých slov už nikdy nevymazala z paměti.
Post velvyslankyně v Československu nastoupila o 21 roků později - v srpnu 1989, pár měsíců před sametovou revolucí, jíž byla také přítomna. V Československu působila do roku 1992 a Václava Havla, s nímž měla velice dobré vztahy, doprovázela také při jeho první návštěvě Washingtonu.
V té době však za sebou měla i osobní zkušenost s vážnou chorobou, v roce 1972 totiž onemocněla rakovinou prsu. O své nemoci otevřeně mluvila, což bylo na svou dobu velice neobvyklé. Dokonce uspořádala tiskovou konferenci a přičítá se jí k dobru, že otevřela debatu o této nemoci a povzbuzovala ženy, které také postihla.
Shirley se nakonec uzdravila, čekaly ji ještě desítky let aktivního života. Zemřela 10. února 2014. "Muže svého života" přežila o devět let a vedle jejích pracovních aktivit ji připomíná i slavný nealkoholický koktejl nesoucí její jméno. Ten však prý nesnášela - byl na ni příliš sladký.
Kurzy
Finance
Kurzovní lístek: 22.11.2024 Exchange s.r.o.
EUR | 25,260 | 25,400 |
USD | 24,330 | 24,510 |