Pojem ‚quiet quitting‘, tedy stav, kdy se zaměstnanec odpoutal od své práce, i když přímo nepodal výpověď, už možná vyšel z módy. Zaměstnanci se ale v práci stále nepřetrhnou, píše zpravodajský server BBC.

Když se Hunter Ka’imi loni na podzim objevil v americké televizní show Dr. Phila, producenti se ani nenamáhali uvést jeho příjmení. Místo toho jej prostě představili jako „quiet quittera“. „Mám za to, že quiet quitting je protest za práva zaměstnanců,“ řekl tehdy Ka’imi obecenstvu. „Nepřipadá mi, že práce je nejdůležitější věcí v mém životě, a ani si nemyslím, že by měla být nejdůležitější věcí v životě kohokoli jiného,“ řekl.

Pořad se věnoval fenoménu, který vznikl v létě 2022 a který lze volně přeložit jako „tiché podávání výpovědi“ či „tichá pracovní rezignace“. Uživatel sociální sítě TikTok Záid Khan v té době zveřejnil sedmnáctivteřinové video, v němž přibližuje nový „termín zvaný quiet quitting, kdy sice neskončíte přímo se svým zaměstnáním, ale skoncujete s představou, že se v práci musíte neustále překonávat“.

Pojem se bleskově rozšířil po internetu a ovládl titulky a hashtagy. Na tiktoku má dnes #quietquitting téměř 900 milionů zhlédnutí.

Nejde o revoltu

Ka’imi ve svém videu vysvětluje: „Nehodlám investovat svůj čas do šedesátihodinového pracovního týdne a přetrhnout se kvůli práci, která se nezajímá o mne jako o člověka.“ Jeho příspěvek nasbíral více než sedm milionů zhlédnutí, 38 000 komentářů a přes 43 000 sdílení.

Třiadvacetiletý Ka’imi, který tou dobou pracoval jako manažer restaurace v americkém státě Washington, se stal čelní postavou hnutí, pro něž se tichá rezignace rychle stala čímsi jako vyznamenáním. Říkat si „quiet quitter“ bylo najednou cool. Podle Ka’imiho se totiž spousta lidí rychle ztotožnila s pocitem, že je zaměstnavatelé zneužívají. A lidé jako on jenom dali tomuto pocitu jméno.

Ačkoli dnes se tento pojem z každodenního slovníku pomalu vytrácí, jeho duch je podle Ka’imiho i řady odborníků stále silně přítomen. Katie Baileyová, profesorka v oboru práce a zaměstnanosti na King’s College v Londýně, říká, že popularita quiet quittingu vzrostla s tím, jak během pandemie covidu-19 „lidé přehodnocovali své pracovní prožitky, svůj vztah se zaměstnavatelem a svůj život obecně“.

Zatímco mnozí - jako zástupy followerů oslavující Ka’imiho - by mohli vyprávět, jiným není tento trend vůbec po chuti. Finanční plánovač Brent Wilsey ze San Diega ve zmíněné televizní show prohlásil, že je to jen lenost. „Myslím, že se to vážně scvrklo na ‚my versus oni‘,“ oponuje Ka’imi. Ale vysvětluje, že jakkoli to dříve vypadalo, že být quiet quitterem je super a také trochu tabu, nikdy ve skutečnosti nešlo o žádnou revoltu.

„Znamená to jen dělat svou práci. Nejde o žádný přehnaný protest ani řeči typu, že byste měli sabotovat své zaměstnavatele nebo chodit každý den pozdě do práce nebo okrádat firmu,“ říká Ka’imi. „Quiet quitting znamená, že pokud mě nějaká firma přijme, abych dělal A, B a C, budu dělat právě jen to. Je to odpor k tomu dělat X, Y a Z, které nemáte v popisu práce a za které nejste placeni,“ dodává.

Baileyová se domnívá, že nebývale utažený trh práce, kdy firmy mají problém s obsazováním volných pracovních míst a snaží se udržet si za každou cenu zaměstnance, dodal quiet quitterům odvahy, aby veřejně vystoupili na sociálních sítích, aniž by se museli bát vyhazovu.

Hlavně se nebát

Ka’imi vypráví, že se nejen nebál, že šéfové jeho videa uvidí; on doufal, že je uvidí, i kdyby to mělo znamenat, že jeho tichá rezignace nebude zase tak tichá. Říká, že byl hrdý, když šel požádat šéfa o volno kvůli hostování v uvedeném televizním pořadu - kde přitom hodlal naplno mluvit o tom, jak moc nemá svou práci rád. Jeho šéfové z toho sice možná nebyli nadšení, ale nedohadovali se. Ka’imi doufal, že i díky své otevřenosti by mohl v práci dosáhnout nějaké významné změny.

Pojem ‚quiet quitting‘ byl podle Baileyové jen dočasným módním výstřelkem ve smyslu, že už během několika týdnů přestal být relevantní. Počet dotazů na toto slovní spojení ve vyhledávači Google z vrcholu z loňského srpna prudce klesl. Ale přestože diskuse na toto téma utichá, neznamená to, že zaměstnanci přestali tento postoj uvádět do praxe.

Ačkoli jsme možná přestali používat přímo termín quiet quitting, lidé si dnes stanovují pevnější hranice, pokud jde o jejich volný čas a energii. „Zaměstnanci více přemýšlejí nad tím, jak znovu získat kontrolu nad vlastními životy, a říkají: ‚Jsem lidská bytost a v mém životě jsou i jiné věci než práce‘,“ popisuje Baileyová.

Také podle průzkumu agentury Gallup většina zaměstnanců stále „tiše rezignuje“. Letošní zpráva o stavu globálního pracovního prostoru ukázala, že téměř šest z deseti zaměstnanců na světě je „mentálně odpoutáno od své organizace“, třebaže dodržují smluvenou pracovní dobu. Světová ekonomika tak podle agentury přichází o 8,8 bilionu dolarů či devět procent globálního HDP.

„Myslím, že poté, co toto hnutí ochladlo, lidé si uvědomili, že je to mnohem zdravější způsob práce,“ říká Ka’imi. „Dnes je normální říkat: ‚Udělám jenom základní minimum; ukážu se na začátku pracovní doby a na konci zase odejdu.‘ Quiet quitting je v tuto chvíli status quo,“ dodává.