Pokud byste chtěli získat jednu jedinou přírodní černou perlu, museli byste podle biologů otevřít mezi pěti až deseti tisícovkami perlorodek. Proto je jejich cena tak vysoká a proto odborníci začali přemýšlet, jak je získat jinak.

Vycházeli přitom z jejich přirozeného vzniku. Každá perla (nezávisle na své barvě) se začne v těle lastury tvořit poté, co do ní vnikne cizí objekt, nejčastěji se jedná o zrnko písku nebo parazita. Měkkýš, který lasturu obývá, se začne bránit tím, že nevítaného hosta obaluje tenkými vrstvami perleti. Jde o velmi pozvolný proces, trvá 15 až 20 let, než perla doroste do velikosti alespoň osmi milimetrů. V průběhu dalších let však může dosáhnout až 13 milimetrů, výjimečně se objevují i větší perly měřící 18 milimetrů.

Dalším důvodem, proč jsou černé perly tak unikátní, je jejich původ. "Rodí" se výhradně jen v souostroví Francouzské Polynésie v Tichém oceánu. Konkrétně v lagunách Tuamotu a Gambierových ostrovech, kde žijí černoústé perlotvorky (pinctada margaritifera). Ty jediné dokážou produkovat černé perly, jejichž lesk má různé zabarvení. Mezi nejcennější patří černé skvosty s pavími a zelenými odlesky. Centrem jejich vývozu je ale známější souostroví Tahiti, proto se jim přezdívá tahitské perly. Byl o ně takový zájem, že už na konci 19. století se v některých lagunách nacházelo jen minimální množství ústřic, a málem tak zmizely z povrchu zemského.

Proto na pozvání tahitských úřadů dorazili do Polynésie v šedesátých letech 20. století první japonští odborníci na umělé pěstování perel. Ačkoli byl tento postup známý už od konce 19. století, černé krásky si na svoji umělou líheň musely počkat.

Japonci použili stejný postup jakou u ostatních druhů lastur. S prvními pokusy začali v roce 1968, kdy na atolu Mahini, patřícímu do souostroví Tuamotu ve Francouzské Polynésii, vsunuli do naříznuté škeble téměř šestimilimetrovou kuličku, a záhy nato nastal známý proces obalování perleťových vrstev. "Naočkovanou" lasturu vrátili odborníci zpět do moře a podrobili ji různým procedurám. Cílem bylo získat co největší množství perel - a pokud možno co největších. Ale i umělé pěstování je běh na dlouhou trať. Velká tmavá perla roste až šest let.

Za popularitu vděčí perlovému králi Assaelovi

Chov perlotvorných mlžů se rozjel na plné obrátky až v roce 1974. Mohl za to především obchodník James Salvador Assael, který doslova vytvořil moderní trh s černými perlami. Tehdy byly v kurzu zejména jejich bílé příbuzné, a Assael tak vycítil příležitost. Aby s nimi mohl obchodovat, potřeboval je dostat na místo, kde si jich všimnou ti nejbohatší. Proto vzal ty nejhezčí černé skvosty ke svému dobrému příteli Harrymu Winstonovi, který patřil v New Yorku mezi uznávané klenotníky. Ten černé perly vystavil ve výloze svého klenotnictví na Paté avenue a nabízel je za velmi vysokou cenu.

Assael svůj podnikatelský záměr ještě podpořil dokonalou marketingovou strategií. Zaplatil si v časopisech, které odebírala vyšší společnost, celostránkové inzeráty. Čtenáře upoutaly zejména fotografie, černé perly byly ve výloze umístěné vedle nejkrásnějších diamantů, rubínů a dalších skvostů. A když je něco vedle takových cenností, musí patřit mezi luxusní zboží.

Assaelovi záměr vyšel, po černých lesklých kráskách toužili nejen movití, ale i slavní. Jejich kouzlu podlehla herečka Elizabeth Taylorová, politička Margaret Thatcherová i Nancy Reaganová, manželka amerického prezidenta Ronalda Reagana. Zájem o černé perly neustále stoupal, a tak se Assael rozhodl, že bude nejlepší si pořídit vlastní mořské farmy, což se mu opět vyplatilo.

Popularita polynéských diamantů, jak se černým perlám přezdívá, totiž trvá dodnes. Ve Francouzské Polynésii funguje na 570 mořských farem, které používají stejné výrobní metody jako kdysi.