Uvnitř Evropské unie vzniká vedle eurozóny další zóna – tentokrát zóna bez burek, tedy "bezburekzóna". Brzy se rozšíří na šest zemí. K Francii, Belgii, Rakousku, Nizozemsku a Bulharsku se v srpnu připojí Dánsko.

Kvalifikačním předpokladem pro vstup do zóny je zákaz muslimských závojů – burek a nikábů – na veřejnosti. Právě takový zákon schválili dánští poslanci. Začne platit od počátku srpna.

Zákony před kopírák

Nikáb (nahoře) a burka (dole) | zdroj: tisková zpráva Zákon zakazuje nošení oděvů, které zakrývají obličej. Nezmiňuje výslovně burky a nikáby, je ale zjevně proti nim namířen. Šátky, které nezakrývají obličej, a to i muslimské hidžáby, abáje a čádory, židovské jarmulky nebo turbany nový dánský předpis nezapovídá.

Burky, prosazované vyznavači přísných výkladů islámu, jsou dlouhé šaty, které zahalují ženu od hlavy k patě a potlačují křivky těla. Přes oči mají mřížku nebo je v závoji vytvořen průzor. První typ je obvyklý například v Afghánistánu nebo Pákistánu, druhý, nazývaný také nikáb, v arabských státech.

Ženy, které si zmíněné hábity obléknou a dánský zákon poruší, mohou dostat pokutu, při recidivě jim hrozí vězení. Stejně jako těm, kteří je budou nutit závoj zahalující obličej nosit. Pro ně budou tresty několikanásobně vyšší.

Dánský zákon vychází z podobných norem, které přijali zákonodárci ve Francii a v Belgii. Některé pasáže jsou z nich opsány.

Absurdní legislativa?

Zákazy burek postupují Evropou. Nepřijímají je jen státy, ale i jejich části, regiony. Vlastní zákazy muslimských závojů na veřejnosti přijali v Bavorsku, v italské provincii Lombardii anebo ve švýcarském italskojazyčném kantonu Ticino.

Leckdo namítá, že taková legislativa je absurdní, protože narazit v Evropě na ženu v burce či nikábu bylo i před zákazy vzácné skoro jako zahlédnout v Himálaji sněžného muže. Mohli jste je spatřit nejspíš na pařížském předměstí Saint-Denis, v bruselské čtvrti Molenbeek anebo v severočeských Teplicích, kde je nosily manželky lázeňských hostů z arabských zemí. (Tepličtí radní chtěli už před dvěma lety vydat vyhlášku, která by muslimkám zakázala zahalovat si tvář. Záměru se vzdali poté, co ministerstvo vnitra upozornilo, že k takové regulaci není místní zastupitelstvo kompetentní. Mezitím se arabská klientela z města stáhla.)

Nabízí se přirozeně otázka, zda politici neudělali z izolovaného jevu problém, který by bez zákazu neexistoval.

Politici však v tomto případě reagovali na veřejnou poptávku vyvolanou ovzduším strachu z rozrůstající se muslimské populace. Je jasné, proč jako první přijala protiburkový zákon před sedmi lety Francie. Země galského kohouta má na kontinentu největší podíl muslimů (4,7 milionu, to je 7,5 procenta obyvatel).

Ten, kdo se dívá

Odpůrci zákazů muslimských závojů argumentují tím, že každý člověk má právo nosit náboženské symboly. (Ačkoli burka a nikáb nevycházejí přímo z islámu, ale z islámského práva, které přikazuje, aby svůdné části ženského těla zůstaly utajeny.)

Evropský soud pro lidská práva nicméně všechny stížnosti na "protiburkové" zákony dosud zamítl. Soudci se shodli, že zákony sledují legitimní cíle. Těmi jsou sociální soudržnost (princip "žijeme spolu"), ochrana práv druhých (bez závojů) a světské povahy státu.

Neobstál ani požadavek práva na anonymitu. Anonymita je striktně omezena nejen v otevřených liberálních společnostech. Copak můžeme anonymně cestovat letadlem? Poskytla by nám snad banka hypotéku, kdyby si nás neprověřila a nezjistila naše příjmy, náš majetek a naši kredibilitu u finančních institucí?

Motivy, které dánské politiky přiměly schválit protiburkový zákon, výstižně shrnul v parlamentu ministr spravedlnosti Sören Pape Poulsen. "Skrývat tvář při kontaktu s lidmi není slučitelné s hodnotami, které vyznává dánská společnost. Je to neuctivé," citoval ministra web stanice BBC. "Musíme se postarat o to, abychom dali najevo úctu k našemu společenství a k hodnotám, které nás spojují… Se zákazem zakrývání tváře jsme nakreslili nepřekročitelnou linii a zdůraznili, že v Dánsku máme jeden ke druhému úctu a respekt i tím, že se střetáváme tváří v tvář."

Jednoduše řečeno, měli bychom dodržovat prostou zásadu: Pokud se na mě díváš, měl (měla) bych mít možnost tě vidět.