Když se pětačtyřicetiletá legenda dohodla s kanadským klubem na roční smlouvě, bylo už téměř po dvanácté, protože NHL byla v plném proudu a Jágr si mohl oddychnout. "Tak přece o mě ještě někdo stojí," pomyslel si možná. Nekončící spekulace, kam hokejový veterán přestoupí, nebraly konce a fanoušci v Česku už kupovali vstupenky na zápas do Benátek, kde mohl Jágr nastoupit v dresu svých Rytířů a vyměnit prestižní NHL za poctivou českou první ligu.

Jenže v Americe, respektive v Kanadě moc dobře ví, že i přes pepř a sůl v Jardových vousech, tahle osmašedesátka pořád umí. Pak už jen mohl Jágr v hlavě propočítávat, o kolik stupňů bude asi v Calgary méně, než na slunečné Floridě, kde trávil poslední dvě sezony.

Nakonec tedy vše dopadlo, jak mělo, a spokojeni jsou všichni. Snad jen možná Jardova přítelkyně Veronika mohla uronit slzu, protože brýle sluneční musí vyměnit za ty lyžařské, ale to se taky časem poddá.

Zvláštní ale je, jak odlišné reakce vyvolala Jágrova další sezona v zámoří a u nás. Zatímco příspěvky zahraničních webů na sociálních sítích zdobila srdíčka a chvalozpěvné komentáře, u našince se čas od času objevil zuřivý obličej, či dokonce posměch.

V zahraničí rozdává úsměvy, v Česku se mračí

Proč? Protože Jaromír Jágr je pro většinu amerických fanoušků ztělesněním snu, jaký známe takřka z každého sobotního bijáku a hrdina, který je baví už dlouhých 27 let! U nás se ale tohle příliš nenosí, protože alespoň podle místních komentářů je "přece už starej a pomalej", nebo dokonce "trapnej a měl by skončit" a do třetice "už taky tak bohatý, že víc peněz přece nepotřebuje".

Jágrův chladný vztah s českými novináři není žádný tajemstvím a jeho zamračená tvář na letišti, nebo kladenském stadionu, taky není žádnou novinkou. Jakmile ale máte možnost sledovat zahraniční televizní stanice, vidíte úplně jiného Jágra. Úsměvy sem a tam, obočí nahoře, zdravé špičkování s reportéry a to celé vždy završí nějakým vtípkem o svém věku. Heuréka, to není stroj času, ale jen několik tisíc kilometrů západně, kde se z českého Jardy stává hrdina s přezdívkou "Jags".

Ten americký Jags má dokonce vlastní skupinu fanoušků "Traveling Jagrs" (volně přeloženo jako Cestující Jágrové), kteří se dali dohromady v kanadské provincii Alberta. V minulosti ho tahle partička provázela napříč Severní Amerikou, když tam český Jarda zrovna zavítal v dresu Floridy, nebo některého z předešlých klubů, kde v NHL působil.

A právě těmhle chlapům se doslova splnil sen, protože svou modlu mohou vídat v domácím dresu! Akorát už to svým způsobem nebudou "cestující Jágrové", ale jen "Jágrové". Splněný sen jim osmašedesátka z Kladna ještě pocukrovala, když mezi ně zavítala během televizního rozhovoru, který dělali pro místní televizi mezi třetinami.

Zajímavé na celé situaci, tedy kromě toho, že to bylo opravdu mistrovsky načasované, byla Jágrova řeč těla a hlavně neuvěřitelně pozitivní nálada, jakou pětačtyřicetiletý útočník hýřil. Zase ty úsměvy, vtípky a kamarádské chování.

Úplně jiný Jágr

Na takového Jardu zkrátka v Česku nenarazíte, ale vlastně ani není divu. Tolikrát jsme ho zatracovali, když si dovolil odmítnout navléci reprezentační dres, nebo naposledy, když nechtěl ani vypomoci Kladenským rytířům v nejprestižnější lize světa. Internet plnily zase ty řeči o jeho věku a nabubřelosti, ale to, že si nepřály týmy z NHL, se kterými jednal o novém kontraktu, to už nikoho nezajímalo.

Jágr je zkrátka fenomén, hrající legenda, třetí nejproduktivnější hráč v historii celé NHL. O jeho schopnostech není třeba diskutovat. Tečka. Je jen velká škoda a vlastně i ostuda, že si takových osobností více nevážíme.

Jaká další generace zažije někoho podobného? Opravdu ho docení až generace následující. Stejně jako třeba Emila Zátopka. Ostatně jeho tři zlaté medaile z Helsinek nejspíš žádný vytrvalec nenapodobí ještě hodně dlouho.

Nicméně i kdyby se Jágr rozhodl, že všechny negativní komentáře na jeho osobu hodí za hlavu, což se jistě za léta strávená v záři televizních kamer naučil, stále nebude v Česku mít mnoho důvodů k úsměvům. Když si zrovna "český fanoušek" neutahuje z jeho věku, vybere si logicky další oběť v podobě Jágrovy přítelkyně Veroniky Kopřivové.

Na první pohled to sice vypadá jako malichernost, ale proč by měl Jarda poskytovat rozhovory tuzemským médiím, když se v českých novinách propírá neslavná minulost jeho partnerky z pohraničních nočních podniků, nebo že posílá textil z Ameriky do Česka, kde za něj inkasuje nekřesťanské peníze. Nejen hůl, ale i ČOIku na ní! Pak se zkrátka není čemu divit. Nikdo by si přátelsky nepovídal se sousedem, který mu před ostatními nájemníky pomlouvá manželku.

Je to zkrátka kombinace několika věcí, které mohou za to, že se český Jaromír bude v Americe chovat jinak, než jakého bychom si ho přáli i u nás. Jemu v zámoří stačilo jen několik let na to, aby zjistil, že v české kotlině je úcta až daleko za malostí a závistí.

Jaromír Jágr, dvojnásobný vítěz Stanley Cupu, olympijský vítěz, dvojnásobný mistr světa, třetí nejproduktivnější hokejista historie NHL a její nejlepší Evropan.