„U nás doma elektřina většinu dne nefunguje, tady se můžeme sprchovat, jak dlouho chceme,“ řekl agentuře AFP jednatřicetiletý Muhammad Harírí. V lázních si musel vystát půlhodinovou frontu, než se dostal na řadu.

Halab má několik lázeňských domů, v nichž jsou místnosti s párou, šestistranné fontány a prostory s charakteristickými klenbami. Mnoho staletí sloužily jako sociální centra, kde se muži společně umývali, poslouchali hudbu i jedli. Teď, když se elektřina vypíná na mnoho hodin denně, se staly útočištěm těch, kdo se chtějí za chladné zimy pořádně umýt a prohřát.

Hammám al-Kavás je jeden z 50 lázeňských domů ve městě. Horkou vodu a páru tam zajišťují topením v kotlích na naftu a dřevo. V bočních místnostech posedávají muži omotaní ručníky, nabírají teplou vodu z nádrže a někteří si při tom zpívají. Kousek dál jich pár leží na mramorové podlaze a maséři je drhnou mýdlem a houbou. Koronavirová omezení patří do jiného světa.

Doma pět minut, v lázních pět hodin

Harírí sem chodíval s otcem a strýci jako chlapec. Teď sem chodí se synem ne proto, aby pokračoval v rodinné tradici, ale protože doma není pro pětičlennou rodinu dost vody. „Tam se musím osprchovat za pět minut, tady můžete zůstat pět hodin,“ říká.

Mnoho halabských lázní bylo za války poškozeno, takže provoz jich obnovila asi jen desítka. Hammám al-Kavás po dědečkovi zdědil Ammár Radván. Je mu 33 let a nikdy si nemyslel, že by lázně mohly znovu fungovat. Teď sedí v recepci a přiděluje telefonujícím zákazníkům termín návštěvy. „Otevřeli jsme v roce 2017, když skončily boje o Halab. Nedoufali jsme v takovou návštěvnost,“ říká Radván.

Džalál Hilú je pravidelný zákazník. Má tři děti a chodí se sem pořádně umýt aspoň jednou za měsíc. Jako většina v Halabu se doma myje studenou nebo vlažnou vodou. Letos se kvůli nedostatku paliva začala elektřina vypínat i na 20 hodin denně. Aby zajistil rodině hygienu, musí někdy Hilú vodu ohřát ne v elektrickém bojleru, ale v kotli na dřevo. "Chceme zajistit horkou vodu hlavně dětem," říká.

Podobné je to u Nádira Mašlaha. „Já jsem se pořádně vykoupal před dvěma týdny,“ říká osmapadesátiletý muž, který se právě nechal vydrhnout. „Doma mají přednost děti, a když nějaká teplá voda zbude, pro mě už to nestačí,“ vysvětluje.

Mašlaha je vládní zaměstnanec, má šest dětí a doma málo pohodlí. V lázních si pohoví a zakouří vodní dýmku. „Dříve se chodilo do lázní hlavně se pobavit, dnes je to jednou nebo dvakrát do měsíce nezbytnost,“ říká.