Sedmnáctiletá studentka Juliane žila s rodinou právě v Limě a hodlala se po vzoru svých rodičů stát zooložkou. Na Štědrý den přišla při pádu letadla o matku, sama ale měla štěstí v neštěstí. Přežila se zlomenou klíční kostí, poraněnou rukou a hrozivě napuchlým okem, ovšem ocitla se uprostřed pralesa. Navíc byla silně krátkozraká a při nehodě své brýle ztratila.

Matku a další případně přeživší pasažéry hledala marně. Nedaleko místa pádu objevila jen sladkosti, které se v následujících dnech staly její jedinou potravou na cestě za záchranou.

Tehdy se prokázalo, že zcela obyčejnou teenagerkou Juliane přece jen nebyla. Její dovednosti získané během výprav s rodiči jí bezesporu zachránily život. Objevila totiž potok a rozhodla se jít po jeho proudu v naději, že ji dovede do civilizace, jak jí to kdysi radil otec. Díky potoku měla navíc dostatek čerstvé vody a volnější cestu bujnou vegetací deštného pralesa.

Červi v zanícených ranách

I tak ji však čekaly stovky krušných hodin, včetně těžko představitelné bolesti. Do utrpěných ran se jí dostal hmyz. Nemohla spát, zmáhala ji únava. Teprve po dlouhých devíti dnech narazila na motorový člun ukotvený nedaleko jednoho přístřešku.

Podle strastiplné cesty mladé dívky byl v roce 1974 natočen film Zázraky se dějí. Juliane v něm ztvárnila herečka Susan Penhaligonová | zdroj: Profimedia

A právě tehdy jí pomohla další cenná zkušenost. Juliane si totiž vzpomněla, jak její otec s pomocí benzínu ošetřoval psa, který měl v ráně červy. Z nádrže lodi se jí podařilo trochu benzínu vydolovat a nalila si ho na zranění. Z paže si nakonec vyndala 35 červů.

Nový start a noční můry

U loďky počkala i na její majitele – dřevorubce. Ti ji během sedmihodinové cesty dopravili do civilizace a jeden z místních pilotů ji pak převezl do nemocnice v Pucallpě. Tam na ni už čekal otec.

Koepckeová později vzpomínala, že ji vedle zármutku ze ztráty matky ještě dlouho trápily i noční můry a nikdy si nepřestane klást otázku, jak je možné, že právě ona jako jediná přežila. To se ostatně, z čistě technického hlediska, stalo i předmětem různých spekulací. Její pád mohla zmírnit vedlejší sedadla, koruny stromů, případně i bouře, kvůli níž letadlo ztroskotalo.

Dívka se po nehodě vrátila na doléčení do Německa. Studovala na univerzitě v Kielu, později si udělala doktorát a opravdu se po vzoru svých rodičů stala zooložkou. Specializuje se na netopýry a později se do Peru také vrátila. V roce 2011 též napsala o svém neobyčejném zážitku knihu Jak jsem spadla z nebe.

Nějaký čas po nehodě se Juliane dozvěděla, že její matka pád letadla rovněž přežila. V pralese však několik dní po nehodě svým zraněním podlehla.

Maria Koepckeová zemřela ve 46 letech | zdroj: https://alchetron.com