Den, kdy se otevřela zkratka mezi Evropou a Asií. Suezský průplav slaví 150 let

GALERIE MAGAZÍN - Magazín autor: Lenka Dvořáčková

Přemýšleli o něm už staroegyptští faraoni, několika z nich se podařilo postavit dokonce jeho velmi zjednodušenou verzi. Přesto se cesta mezi Rudým a Středozemním mořem výrazně zkrátila až před 150 lety, kdy byl 17. listopadu 1869 otevřen Suezský průplav.

Stavba Suezského průplavu trvala 10 let. V jejím začátku ho dělníci kopali ručně.

Stavba Suezského průplavu trvala 10 let. V jejím začátku ho dělníci kopali ručně.,zdroj: Profimedia.cz

Stavba 193 kilometrů dlouhého kanálu trvala deset let a původní rozpočet byl dvojnásobně překročen. Což se zdá v kontextu současných staveb téměř jako zázrak.

S projektem přišel francouzský inženýr a diplomat Ferdinand Lesseps, který byl ve 30. letech 19. století konzulem v Alexandrii. Pro svůj plán se mu podařilo přesvědčit všechny tehdejší významné investory, kromě Británie. Na výstavbě se tak finančně podíleli Francie, Itálie, Rakousko, Egypt, Rusko a Spojené státy.

První výkop dělníci provedli 25. března 1859 a je s podivem, že byl celý průplav dokončen jen za deset let, protože ho zpočátku hloubili ručně a vykopanou zeminu odnášeli v koších. Přesto se podařilo a 17. listopadu 1869 byla zkratka mezi Evropou a Asií slavnostně otevřena.

Provoz kanálu byl ale překvapivě nerentabilní, a tak se Egypt ocitl na hranici bankrotu. Dohled nad průplavem následně po vojenské okupaci Egypta v roce 1882 získala Velká Británie. O šest let později byl kanál vyhlášený za neutrální území a Británie se zavázala, že umožní průplav lodím všech zemí.

Oblast kolem průplavu byla několikrát dějištěm bojů mezi Egyptem a Izraelem, během nichž byl Suez opakovaně na několik let uzavřen. Po znovuotevření ve druhé polovině 70. let ale jeho význam začal klesat, jeho rozměry přestaly být pro moderní nákladní lodě dostačující. V roce 2010 tak došlo k výraznému rozšíření, díky němuž se do něj vejdou prakticky všechny současné lodě, až na pár výjimek.

Tagy: zahraničí Egypt Suezský průplav dějiny a fakta

Zdroje: Wikipedia,vlastní