Smrt během letu zase tak vzácná nebývá. Své by o tom mohl vyprávět kapitán společnosti American Airlines, jemuž minulý týden na trase z Texasu zemřel během přistávacího manévru v Albuquerque v Novém Mexiku druhý pilot William Grubbs. American Airlines jsou možná v tomto ohledu zakleté: Před dvěma lety se jim stalo totéž, jen s tím rozdílem, že na trase Phoenix-Boston zemřel za letu kapitán letadla. Druhý pilot pak přistál na letišti v Syracuse.

Ať už krátce před přistáním nebo ve výšce 12 kilometrů – podobná událost vždy pro přítomné představuje okamžik hrůzy – nebo v nejlepším případě velkou nepříjemnost. Posádky letadel bývají připravené prakticky na všechno – ale co když někdo na palubě náhle zemře?

České aerolinie nácvik podobných situací pravidelně provádějí během výcviku pilotů i letušek či stevardů, sdělil serveru Tiscali.cz tiskový mluvčí Českých aerolinií Daniel Šabík. V případě, kdy jeden z pilotů ztratí schopnost dále řídit letadlo nebo se na jeho řízení podílet, je situace považována za nouzovou.

Pilot zůstává vždy na svém sedadle, s tělem se nemanipuluje s výjimkou poskytnutí první pomoci. Letušky a stevardi jsou vycvičeni k tomu, aby zajistili sedadlo pilota a jeho tělo tak, aby nemohl neúmyslně zasáhnout do řízení letadla.

Zbývající pilot ve spolupráci s ostatními členy posádky připraví letadlo a kabinu cestujících na nouzové přistání. V těchto případech se přistává vždy na nejbližším vhodném letišti, které zaručuje bezpečné dokončení letu.

Úmrtí na palubě jako šedá zóna

Před třemi lety natočila BBC dokument o aerolinkách British Airways, v níž se také mimo jiné hovořilo o školení palubního personálu: jak se mají oblékat, co musí vědět o letadle a jak se mají chovat v určitých situacích. Jedna ze školitelek přitom v dokumentu přiznala, že úmrtí na palubě během letu je jakousi "šedou zónou".

Neexistují předpisy pro to, jak má posádka v takovém případě postupovat. V žádném případě by se nemělo tělo umisťovat na toaletu, protože by se to považovalo za zneuctění mrtvého - navíc jej zde nelze fixovat. Nejlepší prý je nebožtíka připoutat a přikrýt jej až ke krku dekou.

Touto radou se zjevně loni v říjnu neřídilo osazenstvo společnosti Azur Air během letu z Turecka do Moskvy. V důsledku diabetického šoku tu na palubě zemřela turistka. Personál zabalil tělo do deky a umístil je doprostřed chodbičky mezi sedadla. Kapitán se navzdory incidentu rozhodl pokračovat v letu, a pasažéři tak byli nuceni cestovat dvě hodiny s mrtvolou.

Jedna berlínská zdravotní sestra v rozhovoru pro deník Die Welt zase vzpomíná, jak musela loni v létě cestou na Krétu oživovat v chodbičce společně s jedním záchranářem šedesátníka, který během letu zkolaboval. "Byli jsme uvězněni v úzké chodbičce – bylo to strašné. A k tomu na vás ještě všichni cestující zírají," vzpomíná. V Aténách pak letadlo společnosti Condor nouzově přistálo a přivolaný lékař už jen konstatoval smrt. Jako poděkování za poskytnutou pomoc pak dostala sestra od aerolinek poukaz na 75 eur na příští let.

Ani německá Lufthansa nemá pro uvedené situace pevně stanovený postup - personál se má rozhodnout podle situace, která je samozřejmě pokaždé jiná. Nejlepší variantou prý je ponechat zemřelého u jeho nejbližších.

Personál Českých aerolinií se v kabině cestujících při řešení zdravotních obtíží letušek či stevardů chová stejně jako k cestujícímu. Zbylí členové posádky mu poskytnou nezbytnou první pomoc, informují o události velitele letadla a podle povahy a naléhavosti události velitel rozhodne o místě přistání.

Nebožtík cestuje první třídou

Mnohé letecké společnosti mezitím zavedly praxi, že přemístí nebožtíka do první třídy, protože ta zpravidla nebývá plně obsazená. Diskrétně jej umístí na jedno ze sedadel a informují o tom ostatní pasažéry v blízkém okolí.

Pokud tak neučiní, může to u cestujících zanechat traumatizující zážitek. To se stalo před deseti lety na lince Londýn-Dillí, kdy jedna žena tři hodiny po startu zemřela. Personál ji přemístil do první třídy, aniž dal komukoli vědět.

Když to pasažéři zjistili, byl to pro ně šok, informoval tehdy deník Daily Mirror. Obchodník Paul Trinder vzpomíná, že sice tělo do sedadla připoutali, kvůli turbulencím ale stále sklouzávalo na zem. Kromě toho se pozůstalí rovněž přemístili do první třídy a pět hodin tu vzlykali a naříkali.

Personál British Airways tehdy Trindera neinformoval – jen mu sdělil, že se té dámě vedle něj neudělalo dobře. Teprve později přiznali, že sice s prosbou o pomoc zavolali lékaře, ale že pro asi sedmdesátiletou ženu už bylo pozdě.

"Zeptal jsem se, jestli vědí, na co ta žena zemřela. Jestli to třeba není něco nakažlivého," říká Trinder a dodává, že podle reakce stevardek poznal, že je taková možnost ani nenapadla. Každopádně si z toho prý vzal ponaučení: ať už poletí kamkoliv, rozhodně už nikdy s British Airways.

Dříve zaměstnanci britských aerolinek dělali to, že mrtvého náležitě naaranžovali tak, aby to vypadalo, že spí. Nasadili mu spací masku, vedle něj postavili sklenici vodky s tonikem a položili na něj výtisk novin. Vypadalo to potom, že mu vlastně nic není a že si jen schrupnul. Dnes se to ale již nedělá. Jen tak mimochodem: v leteckém žargonu se v případě převozu rakve s nebožtíkem používá výraz "Hugo" – Human Gone.

Letušky a stevardi zkrátka nemají lehkou práci. Kromě běžné práce jim nestačí vědět, jak zacházet s nebožtíkem, ale musejí mít cit i pro různé další neobvyklé situace: uklidnit křičící mimino, zvládnout opilého či agresivního pasažéra a vzácností nebývá ani to, když nastávající mamince na palubě začnou porodní bolesti.