Některá berou dech čistou přírodní krásou, do jiných více či méně zasáhla ruka člověka. Přesto však mají tato místa jedno společné - jsou fascinující a mnohdy třeba ne tak známá, jak se zdají být. Některá jsou daleko, na jiná si lze vyrazit klidně autem.

Šluknov, označovaný za nejsevernější město České republiky, leží uprostřed stejnojmenného výběžku, který po něm získal své jméno, a v němž se po staletí stýkaly a překrývaly kultury tří oblastí - české, saské a lužické. Šluknovský region, kdysi Böhmisches Niederland neboli Česká Dolní země. 

Manětínsko, kraj severně od Plzně při jižním okraji Tepelské vrchoviny, je tak trochu zapomenutou krajinou. A přece je právě Manětín přezdívaný západočeským Kuksem či perlou západočeského baroka. To proto, že se zde nachází rozsáhlý soubor barokního umění, zahrnující přes třicet dochovaných soch a sousoší. Barokní tvář městečka je zásluhou hraběnky Marie Gabriely Lažanské.

Milovník památek z doby románské má u nás trochu smůlu. Většina staveb se buď nedochovala, nebo prošla gotickou či barokní přestavbou. Ty, které zůstaly, jsou vcelku notoricky známé. O tismické románské bazilice, řazené dokonce k významným středoevropským památkám, však širší veřejnost mnoho neví. Stavbu navíc obestírá jistá záhada – dodnes totiž není jasné, kdo a proč ji vystavěl. 

Slavní majitelé, slavní návštěvníci. Gotický hrad, barokní kostel i alchymistická laboratoř, andělská Alvína i trampský muzikál. Hora zvaná Andělská, Engelsburg.

Severočeské město Česká Kamenice, ležící od dob přemyslovských králů na křižovatce dvou důležitých zemských stezek, nabízí mnohé pozoruhodnosti. Poutní mariánský areál, goticko-renesanční kostel sv. Jakuba nebo zbytky středověkého hradu nad městem. A také pěkné výlety do okolí. Dva méně známé tipy? Bratrské oltáře a Lipnická kaple.

Jihočeskou Radomyšl naleznete jen pár kilometrů od Strakonic. Nejen selské baroko, dva kostelíky a židovský hřbitov, ale také legendy a poutní místo. Zajímavá historie, neodmyslitelně spjatá s Bavory ze Strakonic, významným šlechtickým rodem erbu střely. A především s řádem maltézských rytířů neboli johanitů. Ostatně jejich duch jako by ve zdejším kraji tak trochu přetrvával.

Kdysi honosná dominanta kraje, později ruina určená k likvidaci. Z jedné strany hluboké lesy Krušných hor, z druhé měsíční krajina obřího hnědouhelného velkolomu. Jezeří hostící Beethovena i Goetheho, znovu ožívá.