Viktor Orbán a jeho konzervativní strana Fidesz jasně triumfovali v nedělních parlamentních volbách v Maďarsku. Jejich třetí volební vítězství v řadě není žádným překvapením, přesto vyhráli mnohem výrazněji, než se předpokládalo. Co můžeme od staronového premiéra očekávat?

Má dnes Izrael morální právo odmítat uprchlíky, když před tři čtvrtě stoletím nejeden člověk nasazoval život, aby zachránil Židy prchající před jistou smrtí? A kolik migrantů se ještě vejde do země menší než jižní a střední Čechy? Izraelská vláda se rozhodla proti uprchlíkům rázně zakročit. Jedni jí tleskají, druzí hrozí pěstí.

Zkušenost ukazuje, že radikální názory jsou společensky přece jen o něco přijatelnější, pokud je nevyslovují muži. Jsou to totiž právě ženy, kdo je svým typickým způsobem dokáže lépe prezentovat a zprostředkovat. Od něžného pohlaví to voliči zkrátka berou jinak. Smutné je, že toho v poslední době hojně - a úspěšně - využívají evropští populisté.

Někdy by se mohlo zdát, že v Trumpově Americe není místo pro jinakost. Většinu vládních postů zastávají postarší bílí muži s milionovým nebo rovnou miliardovým majetkem a nový americký prezident dělá všechno pro to, aby zemi zbavil nenáviděných imigrantů. Usnadnil proto deportace, slibuje postavení zdi na hranici s Mexikem a exekutivním příkazem se pokouší zastavit příchod uprchlíků i všech občanů ze sedmi převážně muslimských zemí.

Na ještě větší zpřísnění australských protiimigračních zákonů doplácejí i její vlastní obyvatelé. Pokud soud pošle do vězení na víc než 12 měsíců někoho bez oficiálního občanství, čeká ho deportace do místa jeho narození. Bez ohledu na to, že v Austrálii prožil celý život. Podobný osud čeká i jednapadesátiletého Iana Wightmana, jehož rodiče se do Austrálie přestěhovali, když mu byl jeden rok. Na vyhoštění musí čekat mezi nelegálními uprchlíky na Vánočním ostrově, přinesl jeho příběh britský deník The Guardian.