Možná si říkáte, že „noc pod širákem“ je spíš něco pro děti na táboře, trampy s kytarou nebo lidi, kteří dobrovolně lezou po horách s batohem těžším než jejich problémy. Jenže je tu ještě jedna, velmi početná skupina. Ti, kteří nemůžou v noci spát.

S naší mateřskou hvězdou jsme srostlí, vstáváme s ní i usínáme. Sluneční kotouč je neměnnou součástí každodenního provozu a odkazujeme k němu jako k jedné z mála jistot, o které se lze stoprocentně opřít. Ale co bychom na obloze viděli, nahradit Slunce jinými známými hvězdami?