Panovníci a šlechta

Údělem mnohých manželek králů je stát v ústraní, být podporou vladaři a věnovat se charitě. Johana z Rožmitálu se tím příliš neřídila. Manželka krále Jiřího z Poděbrad byla mimo jiné i regentkou království, která se neváhala postavit do čela vojska. V sobotu si ji každoroční Slavností královny Johanky připomene její rodiště Rožmitál pod Třemšínem.

Výletní sezóna je v plném proudu a vedle vyšperkované památkové klasiky otvírají brány i ty památky, pro které záchrana přišla takzvaně za pět minut dvanáct. A probouzejí se k životu. V jejich historii se mnohdy značí divoké zvraty (nejen) dvacátého století, což je někdy činí ještě zajímavějšími.

Patří k tragickým postavám dějin. Ve svůj velký den, před 485 lety, však ještě nic netušila. Pocházela z dobré rodiny a pár měsíců zpátky si vzala krále. Krále Jindřicha VIII., který se kvůli manželství s ní rozkmotřil s Římem. Onou výjimečnou šlechtičnou byla Anna Boleynová. 

Rovných sto padesát let uplynulo letošního roku od narození hraběnky Žofie Chotkové, jejíž život tak trochu připomíná příběhy červené knihovny - láska, protivenství a smrt. Jako pevná opora a milovaná matka jeho dětí stála po boku arcivévody a následníka trůnu Františka Ferdinanda d'Este. A to i v Sarajevu.

Ještě před pár desítkami let to byla nemoc, kvůli níž její nositelé zpravidla nepřežili svá dětská léta. Hemofilie v době méně kvalitní lékařské péče měnila lehký úraz v boj o život, který mohl skončit tragicky. A někdy člověka zabila "prakticky bez příčiny". Choroba, jíž se někdy také říká královská, navíc krutě zasáhla i nejvyšší kruhy šlechty a zamíchala politikou.

Perchta z Rožmberka, ochranný duch Rožmberků, či skutečná historická postava? Tak trochu obojí, i když s bílou paní ztotožnil renesanční šlechtičnu ze slavného jihočeského rodu teprve barokní historik Bohuslav Balbín v 17. století.

Byla jednou z dcer královny Viktorie a dlouho jí patrně byla ze všech dětí nejblíže. Do historie se ale princezna Alice, později velkovévodkyně hesenská, zapsala i svým zájmem o pomoc lidem a bohužel i životem plným smutku a osobních tragédií. Právě dnes od narození této na svou dobu v jistých ohledech nekonvenční šlechtičny uplynulo 175 let.

Hon za ideálem krásy je věčný a rozhodně ne vždy bezpečný. Opravdový zkrášlovací boom pro ženy všech vrstev sice začal relativně nedávno, historie kosmetiky užívané privilegovanými vrstvami je ovšem mnohem starší a také řádně bizarní. Lidé si totiž na sebe patlali, a vlastně dosud patlají, přípravky, jež sice napomáhají vytouženému vzhledu, ale zdraví rozhodně ne.