Trapas ČT: Hřebejkův nový seriál dostal krutou nakládačku a mizerné hodnocení
16. 9. 2026 – 8:45 | Magazín | Jana Strážníková
Česká televize si od nového seriálu Jana Hřebejka slibovala oporu podzimního programu. Recenzenti Na tělo místo toho srovnali se zemí a diváci mu na ČSFD nasypali 34 procent. Jenže první díl porazil v pátek večer Novu i Primu.
Komentátor Viliam Buchert nový devítidílný seriál České televize v neděli 13. září v Reflexu nešetřil. Vadily mu dialogy, vtipy, které nefungují, i to, že některým hercům podle něj není rozumět.
„Herci se ve svých rolích spíše bezradně potácejí, než hrají,“ napsal Buchert o režii Jana Hřebejka a pokračoval neméně tvrdě: Generální ředitel ČT Hynek Chudárek podle něj obhajuje koncesionářské poplatky tím, že veřejnoprávní televize musí dělat kvalitní domácí tvorbu — a pokud má být Na tělo právě tím, je podle komentátora lepší poplatky zrušit.
Buchert v tom nebyl sám. Dva dny před ním pojmenovala Irena Hejdová svou recenzi v Deníku N takto: „Koncesionáři, plačte. Proč (ne)sledovat seriál Na tělo, panoptikum českých neurotiků ve středním věku.“ Sama v úvodu textu konstatuje, že seriál vzbudil značně negativní ohlas — a hned dodává, že sledovanost si přesto vedla výborně.
Diváci na ČSFD jsou ještě přísnější. K dnešnímu dni má Na tělo 34 procent z 348 hodnocení. Což už je pomalu na úrovni nejlepších filmů Evy Toulové. A to fakt není zrovna fajn přirovnání.
Jenže proč se snažit, když se lidé stejně dívají: Premiéra prvního dílu v pátek 4. září na ČT1 přitáhla podle dat ATO 759 tisíc diváků starších patnácti let a podíl na trhu 26,78 procenta. Podle MediaGuru to stačilo na nejsledovanější pořad celého dne.
Pro srovnání: Všechnopárty na téže stanici sledovalo 593 tisíc lidí, Moře na dvoře na Nově 570 tisíc a Máme rádi Česko na Primě 317 tisíc. Kritizovaný seriál tedy porazil obě velké komerční stanice, a to se značným náskokem.
Když si na moment připomeneme, jak televize nové dílo vlastně oznamovala: ČT ohlásila 16. dubna 2025 „chytrou a sebeironickou satirickou vztahovou komedii“ podle knižní předlohy Martiny Formanové, o krizi středního věku a třídním srazu po třiceti letech.
Kreativní producent Josef Viewegh k tomu tehdy řekl: „Přesně odposlechnuté dialogy a překvapivé pointování obrazů dávají příběhu nebývalý šmrnc.“
Buchert se v komentáři ptá přesně na tohle — kde autorka scénáře takové dialogy odposlechla, protože s realitou se podle něj míjejí.
