paleontologie

Vývoz zkamenělin z Mongolska je sice nelegální, ze země přesto mizely ve velkém. Mongolové teď usilují o návrat dinosauřích kostí a lebek. Vyzývají sběratele k jejich vrácení a třeba takový Nicolas Cage jim vyhověl. 

Zárodečný vývin ptáků se stal jedním ze základů moderní embryologie. Stádia, kterými prochází embryo slepice, jsou prozkoumaná stejně, ne-li lépe než obdobná stadia člověka. Embryonální vývoj dinosaurů, jejichž jedinou přežívající linií moderní ptáci jsou, je ovšem záhadou.

Kdo by neznal film Jurský park, ve kterém se skupině vědců podaří oživit, pravda, spíše křídové, ale o nic méně impozantní zástupce druhohorních dinosaurů. Klíčem jejich úspěchu se ve fantazii tvůrců stal komár zalitý v jantaru, respektive krev, kterou krátce před svým skonem z dinosauřích těl nasál. 

Paleontologie se v posledních letech rozvíjí mílovými kroky. Co se zdálo před desítkami let nemožné, je dnes realitou. Třeba takové hledání pozůstatků měkkých tkání. Na počátku 20. století představovaly podobné nálezy naprostou raritu a výzkumníci se soustředili takřka výhradně na kosti, ulity a krunýře.

Asi každého někdy napadlo, jak asi byli barevní dinosauři. Zkameněliny zpravidla uchovávají pouze zbytky tvrdých tkání, a tak jsme v tomto ohledu byli donedávna odkázáni na vlastní fantazii, nebo představivost filmových tvůrců. Výjimečně kvalitní fosilie s konzervovanými pozůstatky měkkých tkání zanechalo jen několik obyvatel druhohorní souše. 

V současnosti můžeme na nebi spatřit dvě skupiny aktivně létajících tvorů: ptáky a netopýry. V druhohorách bychom se ale mohli místo létajících savců setkat se skupinou starší – dnes již vymřelými ptakoještěry, kteří na rozdíl od všeobecného přesvědčení nepatřili mezi dinosaury a (na rozdíl od ptáků, kteří se z dinosaurů vyvinuli) tvořili samostatnou větev druhohorních plazů. Délka jejich vlády, impozantní vzhled a leckdy úctyhodná velikost provokují lidskou představivost dodnes. 

Podle řady nepřímých důkazů se zdá pravděpodobné, že život vznikl na naší planetě krátce po jejím vzniku. Jakmile se před necelými čtyřmi miliardami let utvořil pevný povrch, vysrážely oceány a skončilo intenzivní bombardování meteority charakteristické pro fázi utváření Sluneční soustavy, měl cestu otevřenou. Přímých důkazů – konkrétních zkamenělin starobylých organismů – je ale pomálu. 

Mamuta srstnatého máme tak úzce spojeného s dobou ledovou, že nás většinou ani nenapadne uvažovat o jeho dalších osudech. Z našeho území opravdu tito chobotnatci vymizeli nejméně před 20 000 lety, když se jejich areál začal zužovat na oblast dnešní Sibiře, která tehdy ještě byla propojená pevninským mostem s Aljaškou. I zde ale vlivem neúprosných změn prostředí zhruba před 10 000 let vyhynuli. Ani to ovšem nebyla jejich poslední štace.