Mamuta srstnatého máme tak úzce spojeného s dobou ledovou, že nás většinou ani nenapadne uvažovat o jeho dalších osudech. Z našeho území opravdu tito chobotnatci vymizeli nejméně před 20 000 lety, když se jejich areál začal zužovat na oblast dnešní Sibiře, která tehdy ještě byla propojená pevninským mostem s Aljaškou. I zde ale vlivem neúprosných změn prostředí zhruba před 10 000 let vyhynuli. Ani to ovšem nebyla jejich poslední štace.

Dinosauři kralovali našemu světu po většinu druhohor. Skoro 200 milionů let pevně drželi ve svých pařátech prakticky všechny hlavní role v suchozemských ekosystémech. Před 65 miliony let se však stalo cosi nevídaného. 

Velcí býložravci dokáží svou činností změnit ráz celé krajiny. Dokonce i v našich podmínkách mohou napomáhat udržení ostrůvků otevřené krajiny na úkor lesa. Ti největší z nich, zejména sloni, dokáží bez problémů zabránit šíření stromového pokryvu do savany. Ve velkých počtech ovšem mohou být důsledky jejich spásání devastující a kvalitu daného ekosystému spíše snižovat.

Počátky evoluce mnohobuněčných živočichů byly všechno, jen ne nudné. Zkameněliny prvních provázaných spojenectví buněk složitějších než jednoduché kolonie prvoků a nápadně připomínajících dnešní mořské houby můžeme datovat až 650 milionů let do minulosti. Další evoluční cesty mnohobuněčných živočichů se ale ztrácejí v mlze. Většina z nich neoplývala pevnými částmi těla a drobné nechráněné měkkotělé organismy se zkrátka příliš dobře nezachovávají.

Velikost těla je jednou z nejdůležitějších vlastností živých organismů. Nejen, že ji máme neustále na očích, ale navíc souvisí s životními strategiemi různých druhů a potažmo i s jejich evolucí. Malé druhy v porovnání s příbuznými většího vzrůstu mají tendenci být krátkověké, produkovat více potomků třeba i za cenu úplného vyčerpání a vkládat méně zdrojů do rodičovské péče. Pro velké druhy platí většinou pravý opak.

Dlouho očekávané pokračování jurské série konečně vstoupilo do kin a dosavadní rekord premiérového víkendu rozlámalo s vervou tyranosaura. Za úspěchem stojí jistě i navázání na přelomový první díl z roku 1993, jehož poradcem přes dinosaury byl známý paleontolog, doktor Jack Horner z univerzity v Montaně.