Pro fotbalové fanoušky to bude sportovní svátek, pro francouzské úřady zase výlet králičí norou do říše naprosté paranoie, kde může být nepřítelem každý, a zároveň nikdo. Počínaje pátkem začnou do země proudit davy fotbalových příznivců a najít mezi nimi potenciální hrozbu bude stejně složité, jako hledat jehlu v kupce sena.

Jen pár dní před vypuknutím fotbalového Eura se francouzská reprezentace ponořila do rasové války. Trenér domácího týmu Didier Deschamps čelí obvinění, že při sestavování třiadvacetičlenné nominace hleděl spíše na barvu pleti a původ hráčů, než na jejich fotbalové kvality. Kritikou nešetří především hvězdný útočník Realu Madrid Karim Benzema, podle kterého za tím vším stojí stoupající preference extremistických stran.

Vlny sounáležitosti, soucitu a proklamace svobody, které následovaly po teroristických útocích na redakci časopisu Charlie Hebdo, bruselské letiště nebo po sérii atentátů v Paříži, měly jedno společné: poukazovaly na to, že západní životní styl, svobodu slova, vyznání, médií a umění, si nesmí nechat Evropa vzít, navzdory strachu o život. 

Méně než jeden rok. Tolik času zbývá do prezidentských voleb ve Francii a právě tolik času má současný prezident Francois Hollande, aby něco udělal se svou extrémní nepopularitou. Podle průzkumů je dnes nejméně oblíbenou hlavou státu v historii své země a kdyby se volby konaly nyní, takřka určitě by nepostoupil ani do druhého kola. 

Paris St. Germain a pak dlouho nic. Při pohledu na tabulku Ligue 1 se člověk nemůže zbavit dojmu, že se z francouzské nejvyšší fotbalové ligy stal učebnicový příklad soutěže, která se kvůli finanční dominanci jednoho klubu stává prakticky zbytečnou.

V době protektorátu Čechy a Morava byli tisíce českých dětí posílány na takzvanou převýchovu do německých rodin. Jediným cílem bylo vychovat z nich poslušné německé občany. Tyto praktiky ale nezmizely s koncem války a pádem Německa. Francie, Dánsko či Kanada totiž ještě nedávno samy uplatňovaly násilnou převýchovu s katastrofálními důsledky.

Český politik, který skončí ve funkci, má minimální šanci, že se do ní vrátí. Skeptické a věčně pesimistické voliče se mu většinou už znovu získat nepodaří. A vlastně ani nechce… Jinak je tomu ale ve Francii, kde voliči s nostalgií vítají zpět staré propadlíky. A správný politický recept, jak opět uspět? Chce to napsat knihu, jedno jakou.

Francie schválila jako první země na světě zákon, který zakazuje supermarketům pod hrozbou vysokých pokut vyhazovat neprodané nebo procházející jídlo. Musí ho darovat potravinové bance nebo jiné charitativní organizaci.