Je možné na jednu stranu cenzurovat, a na druhou volat po takřka neomezené svobodě slova, aniž by člověk vypadal hloupě? Podle pánů, jako je Tomio Okamura a Václav Klaus mladší, nejspíše ano.

Ačkoli Česká republika již přežila různé premiéry, takový hodokvas infantility, který v kauze "nový iPhone za vytetovanou koblihu" předvedl předseda vlády a šéf nejsilnějšího politického uskupení v ČR, je přeci jen nebývalý. Nabízí se otázka, zda se jedná pouze o marketingovou hru, nebo má taková prezentace hlubší podtext, píše Aleš Rozehnal na webu Hlídací pes.

Hnutí Naštvané matky je ještě naštvanější. Postaral se o to Facebook svými čistkami. 

Zkoušeli jste se někdy na Facebooku zeptat se na něco Tomia Okamury? Raději to nedělejte, nebo dostanete ban.

Osazenstvo českého internetu, bavící se na účet svérázných marketingových pokusů hokejové legendy Dominika Haška, pláče. Olympijský vítěz z Nagana ruší své pravidelné fotky mnohdy velmi bizarních snídaní. Už žádný pan a paní Párkovi na výletě v autíčku z rohlíku.

Politici se na sociálních sítích projevují různě. Některým to jde lépe, jiným hůře a část si na to raději najme profesionály. Pak je tu ale speciální kategorie těch, kteří se díky svému vystupování na internetu stanou takřka legendami. Mezi ně už můžeme směle zařadit i ministryni obrany v demisi Karlu Šlechtovou. 

Kdo je v kauze kolem zneužití dat padesáti milionů uživatelů Facebooku ten hlavní záporák? Stejnojmenná společnost, která síť provozuje, nebo naopak její nezodpovědně se chovající uživatelé? Anebo je to všechno úplně jinak a jde o mnohem víc, než jen o zásahy do zdánlivého soukromí?

Populistické strany umějí pracovat s emocemi svých sympatizantů a proměňovat je ve volební zisky. Jedna emoce přitom vyniká – hněv. Právě ten pomáhá populistům získávat přinejmenším optickou převahu i na sociálních sítích. Algoritmus Facebooku takové emotivní příspěvky zvýhodňuje, píše Vojtěch Berger na webu Hlídací pes.