Ještě před pár lety platilo, že kdo není na googlu, facebooku, instagramu nebo twitteru, ten jako by nebyl. O firmách to samozřejmě stále platí, jelikož dnes zákazníka většinou ani nenapadne hledat si informace někde jinde (vyjma dobrých referencí od známých). Co se však jednotlivců týče, trend začíná být opačný. Mnoho z nás se snaží svou digitální stopu vymazat nebo výrazně omezit. Jak na to?

Hledáte nové originální recepty? Zajímavé tipy, kam si udělat o víkendu výlet? Prodáváte nebo naopak sháníte nějaké zánovní zboží? Případně byste se chtěli s někým seznámit? Pak máte štěstí, protože už týden v České republice funguje zbrusu nový a stále populárnější lifestylový blog, kde všechny tyhle věci najdete na jednom místě. Kde? Na sociálních sítích hradního mluvčího Jiřího Ovčáčka.

Termín data mining dnes často vyvolává negativní konotace. Nepředstavuje ale nelegální hromadění osobních dat: jde o složitou výpočetní disciplínu založenou na analýze.

Na svém telefonu si vypnula všechny reklamní sledovací systémy. Poté si nainstalovala aplikaci určenou těhotným ženám. Trvalo pouhých jedenáct hodin, než se na Instagramu novinářky amerického deníku Wall Street Journal Katherine Bindleyové začala objevovat cílená reklama. Jak je to možné?

Sociální síť Facebook má nejrůznější zákoutí. Na jedné straně poskytuje nekonečné množství prostoru pro přímé oslovování voličů, jak to předvádí Tomio Okamura, na straně druhé nabízí i zajímavou zpětnou vazbu. Třeba ve skupině "Bývalí členové hnutí SPD", píše Robert Břešťan na webu Hlídací pes. 

Smí si významný státník jen tak mírnix týrnix smazat svůj účet na sociálních sítích? Anebo by se jeho obsah měl uchovat stejně, jako v případě tištěných dokumentů či audiovizuálních záznamů?

Posedí si šéf Facebooku několik let v chládku na Pankráci za smazání statusu Václava Klause mladšího? Proč politici mohou cenzurovat, ale provozovatelé sociálních sítí ne? A co dovede pravičáka k tomu, aby volal po nekompromisním zásahu do soukromého podnikání?

Evropa se pořád ne a ne dohodnout, jak se dostat na kobylku internetovým gigantům, jako je Amazon, Google nebo Facebook. Některé země se to rozhodly řešit na vlastní pěst. Má to být inspirací i pro nás? Anebo to jako obvykle nakonec odnese někdo úplně jiný?