V uplynulých dnech jsme vstoupili do roku, který má na konci sedmnáctku. Právě před sto lety, kdy probíhala první světová válka, postihla Rusko a celý svět velká pohroma. V Petrohradu provedli bolševici, vedeni Vladimírem Iljičem Uljanovem-Leninem, Lvem Davidovičem Bronštejnem-Trockým a dalšími "revolucionáři", převrat, později nabubřele nazývaný jako Velká říjnová socialistická revoluce.

Jistě to bylo shodou okolností, že ve stejný den, 17. prosince, nominovaly dva stranické kongresy na dvou různých kontinentech za své prezidentské kandidáty dva dlouholeté vládce: bolívijského prezidenta Eva Moralese a zimbabwského prezidenta Roberta Mugabeho. Přestože mají oba tito muži za sebou slavnou revolucionářskou minulosti a jejich strany se je rozhodly jednomyslně podpořit, v cestě k dalším rokům u moci jim stojí nemalé překážky.

"Jako zloděj pod rouškou noci". Tak podle dlouhé řady kritiků jednal filipínský prezident Rodrigo Duterte, když v pátek nařídil přenesení těla diktátora Ferdinanda Marcose na manilský Hřbitov hrdinů, tedy nejposvátnější pohřební místo v celé zemi, kde spočívají ostatky třiceti tisíc padlých bojovníků proti japonské okupaci, prezidentů, významných vědců a umělců. Duterte tímto krokem znovu potvrdil svůj obdiv k autokratickému vládci Filipín – a zároveň v zemi vyvolal nemalé vášně.

Bez pervitinu by nebyla blesková válka a o invazi do Polska a Francie by si Adolf Hitler mohl jen nechat zdát. Ostatně sám asketický Führer byl silně drogově závislý a ke konci života měl prý žíly už tak zničené, že měl jeho lékař problém píchnout mu další dávku kokainu.

Na Daniela Ortegu si dnes vzpomenou spíš pamětníci. V 80. letech byl jako vůdce Sandinistické revoluce v Nikaragui, věrný spojenec Sovětského svazu a také úhlavní nepřítel amerického prezidenta Ronalda Reagana celkem častou součástí oficiálního československého zpravodajství. S koncem komunistického režimu v Československu (a shodou okolností prakticky ve stejnou dobu v Nikaragui) se Ortega z televizních obrazovek vypařil a málokdo v tuzemsku si povšiml, že před deseti lety opět stanul v čele Nikaraguy. Nebo že se v poslední době vrací k autoritářským praktikám.

Diktátorem se člověk většinou nestává od narození a do převzetí moci je potřeba platit jíst a platit účty. Kromě tradiční armádní historie někteří autoritářství vůdci inklinovali k učení a k uměleckému světu.

Americký prezident Barack Obama po Kubě navštívil také Argentinu. Zatímco ho však Kubánci vítali, Argentinci projevili o poznání méně nadšení. Především kvůli čtyřicetiletému výročí nástupu kruté vojenské diktatury, na jejíchž zločinech se podobě jako jinde v Latinské Americe ze začátku podílely i Spojené státy.

Když v roce 2002 americký prezident George W. Bush mluvil o zemích "osy zla", měl Skot Andy McGinlay o svých dalších dovolenkových destinacích jasno. Extrémní cestovatel jezdí zásadně jen do zemí řízených diktátory, zmítaných válkami nebo státními převraty.