Benito Mussolini – učitel a novinář

Italský premiér a fašistický diktátor se narodil do rodiny politicky aktivního kováře a učitelky. Jako dítě byl agresivní a nezvladatelný, kvůli čemuž byl vyhozený z několika škol. Nakonec se mu ale podařilo bez větších problémů vystudovat pedagogiku. Učit ale vydržel jenom rok, než si "uvědomil, že se pro takovou práci vůbec nehodí", jak píše encyklopedie Britannica.

Aby se vyhnul vojně, odešel do Švýcarska, kde vystřídal různé nekvalifikované práce. Chvílemi dokonce žebral. Nakonec zakotvil jako politický novinář, nejdříve jako obyčejný redaktor a následně pak šéfredaktor a zakladatel vlastních novin.

Kim Ir-sen – major v sovětské armádě

Zakladatel severokorejského vůdcovského rodu Kimů se dal k armádě téměř už v pubertě a jako člen Komunistické strany Číny se v rámci její armády účastnil protijaponského boje. Když se rozhodl svého partyzánského života nechat, vydal se do Sovětského svazu. Jako major vedl během 2. světové války korejský kontingent sovětské armády. Pak už se věnoval politice…

Jozif Stalin – úředník na hvězdárně

Matka chtěla mít ze Stalina kněze, a tak v 15 letech vstoupil do pravoslavného semináře v Tbilisi, kde dostal stipendium. Krátce před závěrečnými zkouškami byl ale vyloučen. Sám Stalin tvrdil, že to bylo kvůli propagaci marxismu, reálnější je ale verze, že byl vyhozený kvůli absencím. Další verze uvádějí, že si nemohl dovolit platit školné.

Po nedokončených studiích začal pracovat jako úředník na hvězdárně v Tbiliské meteorologické observatoři. Sice bral malý plat, ale mohl se věnovat revolucionářské aktivitě.

Adolf Hitler – pouliční malíř

Příběh Hitlera jako neúspěšného malíře zná téměř každý, jeho dochované obrazy se draží za statisíce. I když byl docela nadaným umělcem, Vídeňská akademie umění ho dvakrát odmítla. A ani jeho plán stát se architektem nevyšel, chyběla mu maturita. Zhrzený neúspěchem si vydělával například jako malíř reklamních plakátů. Pak přišla první světová válka a přihlásil se do armády…

Pol Pot – učitel francouzské literatury na soukromé škole

Kambodžský vůdce Rudých Khmerů Pol Pot pocházel z rodiny bohatého sedláka a mohl si tak dovolit prestižní školy. Získal stipendium na studium radioelektroniky v Paříži, protože se ale zajímal víc o politiku než o studium, o stipendium přišel a musel se vrátit do Kambodže.

Ještě než se naplno oddal politice, vydělával si na živobytí jako učitel dějepisu, zeměpisu a francouzské literatury na soukromé škole.

Idi Amin – pomocný kuchař a talentovaný sportovec

Ugandský prezident přezdívaný řezník z Kampaly dokončil jen základní školu a přihlásil se ke  4. pluku afrických královských střelců jako pomocný kuchař.

Během svého působení v britské a ugandské armádě byl úspěšným atletem – v letech 1951 až 1960 byl národním šampionem v lehké váze v boxu. Byl i dobrý plavec a rugbista.

Nicolae Ceaușescu – ševcovský učeň

Rumunský vůdce získal jen základy vzdělání, už jako jedenáctiletý odešel z rodné vesnice do Bukurešti, kde nastoupil do učení k místnímu ševci. Řemeslu ale příliš nedal, už ve 14 letech se dal k ilegální rumunské komunistické straně a začal se naplno věnovat politice střídané pobyty ve vězení.

Francisco Franko – nejmladší kapitán španělské armády

Španělský diktátor měl vojenskou kariéru předurčenou tím, že oba jeho rodiče měli k armádě blízko. Zapsal se proto na akademii pozemního vojska v Toledu a po jejím úspěšném dokončení se jako dobrovolník přihlásil k boji v Maroku. Vyznamenání a povýšení sbíral poměrně snadno, už v roce 1915 byl ve svých 23 letech jmenován kapitánem.

Augusto Pinochet – učitel geopolitiky

Chilský prezident toužil po vojenské kariéře a tak po škole nastoupil na vojenskou akademii, kterou úspěšně dokončil jako důstojník pěchoty. Kromě činnosti v armádě vyučoval geopolitiku a vojenskou geografii na Vojenské akademii, kde se stal dokonce zástupcem ředitele.  

Maximilien Robespierre – bohatý právník a spisovatel

"Pan Neúplatný" a představitel jakobínského revolučního a politického teroru byl synem významného právníka a také on se vydal tímto směrem. Krátce působil i jako soudce, úřadu se ale vzdal a nadále se věnoval jen advokátní praxi a spisovatelské činnosti. V roce 1789 se dal na politiku jako poslanec a pár let na to začalo jeho masové vraždění politických odpůrců…