V Uppsale ve Švédsku objevili dva vzácných pohřby na lodi. Jeden z nich byl absolutně neporušený. Pozoruhodné ale byly hlavně pozůstatky, které v hrobě byly uloženy. V lodi se nacházel jeden člověk, pes a kůň – všichni ve velmi dobrém stavu.

Ačkoliv první "skutečné" civilizace přišly zhruba před šesti tisíc lety, o celé tři a půl milénia dříve se uprostřed dnešního Turecka rozkládal jejich zdatný předchůdce. Těžko dnes soudit, co přimělo první zemědělce v Anatolii před 9000 lety založit osadu dnes zvanou Çatal Höyük. Snad to byla obrana jejich sídla před nájezdy. Snad i snaha o jistou silnější pospolitost. Na každý pád lze Çatal Höyük považovat za jedno z prvních, ne-li přímo první (dnes známé) "protoměsto". Nová studie naznačuje, jak se tu místním žilo - a proč Catal Höyük předznamenal problémy měst tisíce let po něm. 

Požár v městské zástavbě je dnes vnímaný jako nepříjemná událost, která může ve výjimečných případech vzít život i několika nešťastníků. S rozvojem moderních protipožárních materiálů, mechanizovaných hasičských sborů i ústředního rozvodu vody se oheň stal dobrým sluhou, ale jen málokdy i špatným pánem. Jde však o výdobytek posledních staletí, mnohdy jenom desetiletí. Plameny byly po většinu historie civilizace potenciální zkázou několika měst. Nové studium prehistorického sídliště v Anglii, známého jako Must Farm, odhalily, že bleskový požár byl osudný i tomuto stavení. 

Říká se, že jsme to, co jíme. V průběhu dějin Homo sapiens se však diametrálně měnila nejen forma lidské společnosti a později civilizace, ale i složení naší stravy. Éru lovců-sběračů nahradily počátky zemědělství spolu s novou baterií pěstovaných plodin i zvířecích produktů. Lovci před příchodem neolitu například postrádali zvířecí mléčné produkty, zemědělci si oproti nim zase neužívali chuti mamutího masa. Po valnou většinu dějin mohla věda nad složením stravy z takovýchto časů jenom spekulovat. Nejnovější studie ale dává první skutečný důkaz o tom, čím se stravovali středověcí Angličané. A ukazuje směr, jak možná zjistit více o stravování i z dalších historických období. 

Nepocházeli sice z malé galské vesničky na březích Bretaně, i tak ale můžeme tvůrce kamenných megalitických objektů vystopovat do Francie. Móda obřích hrobek a kamenných kruhů podle nového výzkumu vznikla před sedmi tisíci lety v okolí dnešní Paříže, odkud se podél pobřeží Atlantiku rozšířila do všech světových stran. Jedny z nejúžasnějších monumentů starověku tak dokládají i neobyčejně rozvinutou lodní dopravu na přelomu pozdní doby kamenné a doby bronzové.

Ačkoliv od konce éry relativně samostatného Egypta brzy uplynou už víc než dvě tisíciletí, egyptské území stále dovede vydat zajímavé nálezy. Místní archeologové tak o víkendu odhalili na čtyři desítky mumií z éry vlády Ptolemaiovců. Osvětlit by mohly více to, jak žila a umírala středně zámožná třída v posledním významném období egyptské slávy.

Archeologické chápání minulých událostí je vždy ošemetná záležitost, čas od času se však podaří narazit na terno. Mexičtí archeologové tak nyní v Mexiku objevili chrám určený kultu uctívající entitu Xipe Tótec. Ta byla spojována s rituálním nošením stažených lidských kůží - artefakty objevené v místě nálezu přitom tento předpoklad dobře podporují. Ačkoliv v předkolumbovské Americe lze najít i krvavější kulty, nejnovější objev dokresluje, jak pravidelné obřadní obětování bylo.

Bádání po historii života i lidské civilizace letos doznalo hned několika překvapivých zvratů. Stále více je znát, že mimoevropské civilizace měly mnohdy vysoce pokročilé znalosti – ačkoliv je nutně ne vždy musely aplikovat ku prospěchu svých či sousedních společností. Odhalili jsme však i kořeny života, změnili definici mitochondrie a sňali i křivdu z neandrtálců. Připomeňte si, co vše evoluční vědci, archeologové a historici zjistili o nás samotných v roce 2018.