Italové za šest týdnů zase jednou napochodují k volebním urnám. Kýženou stabilitu a nezbytné reformy si ale od nového parlamentu příliš slibovat nemohou, protože podle posledních průzkumů skončí volby nejspíš patem. Neradostné vyhlídky si mohou zpestřit leda trochou srandy, k čemuž jim kandidující partaje dávají příležitostí více než dost.

Minulý týden se americký prezident Donald Trump zase jednou vyznamenal. Na schůzce se senátory hovořil o přistěhovalcích z chudých karibských a afrických zemí, které označil za "shithole countries". Tedy hodně slušně řečeno za zapadákov, méně slušně za "pr*el světa" a přesně řečeno za "zas*anou díru".

Třicet let míru v Evropě někde muselo nutně zanechat stopy. Severoatlantická aliance pomalu ztrácí schopnosti nezbytné pro obranné sdružení a bude se muset rozhodnout, zda chce ještě být obranným paktem, anebo spíše jen nezávazným politickým klubem.

Kouřící televizní a filmoví hrdinové svádějí ke konzumaci tabáku, takže bude třeba jim to nějak zatrhnout. Když už se podařilo prosadit zákaz kouření v hospodách, na zastávkách, ve vlacích a bůhvíkde ještě, proč si teď nedošlápnout i na film? Ale kde je hranice? A co přijde jako další?

Nová rakouská vláda lidovců (ÖVP) a svobodných (FPÖ) funguje pár týdnů, ale nesmyslů na svou adresu už si musela vyslechnout požehnaně. Od obvinění, že FPÖ je pohrobkem nacistů, přes svou údajnou protievropskou orientaci až po podezření, že se kvůli boji proti nelegální migraci spřáhla s visegrádskou čtyřkou.

Jen málokdo si všiml, že severokorejský vůdce Kim Čong-un oslavil 34. narozeniny. Učinil tak ve vší tichosti: Neodpálil žádnou raketu, neprovedl jadernou zkoušku, nenechal shromáždit tisícihlavé davy na náměstí ani defilovat vojáky v parádních uniformách. Co se to děje? Že by změna politického kursu v Severní Koreji, která jinak nevynechá sebemenší příležitost k tomu, aby se navzdory všudypřítomné bídě prezentovala s náležitou pompou a naleštěnou slávou?

Šedivá je teorie, zelený strom života, říkával Johann Wolfgang von Goethe. Na tento citát si zřejmě vzpomněla berlínská sociálnědemokratická státní tajemnice Sawsan Chebliová při úvahách o co nejúčinnějším boji proti sílícím projevům antisemitismu. Usoudila, že žádné kampaně ani vysvětlování nejsou zdaleka tak účinné, jako osobní poznání. Navrhuje proto povinné návštěvy bývalých koncentračních táborů pro všechny Němce a imigranty – alespoň jednou za život. V případě migrantů by taková návštěva měla být dokonce součástí integračních kursů.

Kolik děvčat asi sní o tom, že se ve čtrnácti vdají a začnou jak na běžícím pásu rodit děti? Moc jich asi nebude. Většinou je k tomu vedou patriarchální, ekonomické a náboženské tlaky, případně jakási (deformovaná) místní tradice. Mluvit do toho moc nemohou. Jak by se tedy dala zastavit populační exploze v Africe, která je jednou z příčin migrační krize v Evropě?