Užuž to vypadalo, že by se na Kypru mohlo konečně blýskat na lepší časy. Teď ale začíná Turecko zase kolem ostrova harašit zbraněmi, protože se mu nelíbí, že by si tu nějaké cizí společnosti měly jen tak mírnyx týrnyx těžit zemní plyn. Vidina opětovného spojení rozděleného ostrova tak zřejmě opět mizí v nedohlednu.

V Německu se podle všeho schyluje k pokračování velké koalice konzervativců a sociálních demokratů. Jednání o nové vládě už mají ale dva poražené: končícího šéfa sociálních demokratů Martina Schulze a bývalou Německou demokratickou republiku, na kterou se tak nějak opět zapomnělo.

Knihovny jsou přežitek. Dnešní děti už nečtou a elektronické knihy znamenají konec těch papírových. Ano, ano. Stejně jako film pohřbil divadlo, televize zlikvidovala rozhlas a země je placka. A všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo.

Je naprosto nevinná, obdivná báseň o ženách sexistická? Samozřejmě není. Ale stačí, když se najde pár hysterek, a nastane problém. V boji s lidskou hloupostí se sice nedá nikdy vyhrát, ale nikdy se nesmí přestat bojovat, říkával Jan Werich.

Má dnes Izrael morální právo odmítat uprchlíky, když před tři čtvrtě stoletím nejeden člověk nasazoval život, aby zachránil Židy prchající před jistou smrtí? A kolik migrantů se ještě vejde do země menší než jižní a střední Čechy? Izraelská vláda se rozhodla proti uprchlíkům rázně zakročit. Jedni jí tleskají, druzí hrozí pěstí.

Připomíná to sice tak trochu česko-slovenskou pomlčkovou válku, ale jen zdálky. Spor o název bývalé jugoslávské republiky Makedonie mezi Aténami a Skopje je totiž mnohem víc než jen slovíčkaření dvou států. Může vést k nestabilitě celé jihovýchodní Evropy, což by mělo nedozírné následky. Nejen kvůli migrační krizi, ale i kvůli hrozícímu posílení ruského vlivu na choulostivém Balkáně.

Před týdnem si svět připomněl den památky obětí holocaustu a světoví státníci nás zásobovali v různých variantách obvyklými větami o tom, "že nikdy nesmíme zapomenout". Teď se možná jedno takové "zapomenutí" povýší v Polsku dokonce na zákon. Zdánlivě jde jen o jediné slovíčko, ale v důsledku to může znamenat mnohem víc.

Když se potřebuje Evropská unie rozčílit nad východní Evropou, má vždy po ruce dva hlavní zloduchy: Maďarsko a Polsko. Ale že se o kousek dál v Rumunsku dějí možná daleko větší nepřístojnosti, to ji zatím tak nějak nechává relativně v klidu.