V žádné jiné evropské zemi neskončila epocha tradičních velkých politických stran tak dramaticky jako v Nizozemsku. Dělení na pravici a levici už neplatí a do 150členné dolní komory parlamentu se v březnu dostalo 13 stran. Čím si jsou podobnější, tím obtížněji se ale paradoxně mezi nimi hledá shoda a země ani po čtvrt roce nemá novou vládu. Je to špatná zpráva pro demokracii? Ještě nutně nemusí být.

Můžeme nějak sami bojovat proti klimatickým změnám? Nepochybně ano, ale která metoda je nejúčinnější? Třídění odpadu? Úsporné žárovky? Zelená energie? Vegetariánská strava? Anebo máme přestat jezdit autem? A nemáme létat letadlem? To všechno nepochybně pomůže, ale vědci spočítali, že zdaleka nejúčinnější je metoda, o níž se prakticky nemluví: mít méně dětí.

Obdobím studené občanské války možná jednou dějiny nazvou to, co se dnes odehrává v Turecku, Polsku a Maďarsku. Vlády v těchto třech zemích si totiž volební vítězství vyložily jako nárok na totalitu. Chovají se podle toho a pranic nedbají na protesty, které jejich kroky vyvolávají doma i v cizině.

Selfíčko před branou s nápisem Arbeit macht frei v Dachau, fotka s prázdnými plechovkami od cyklonu B v Osvětimi nebo nevhodné pózování u památníku holocaustu v Berlíně. To všechno jsou obrázky, které stále častěji ukazují turisté z návštěvy míst, která připomínají oběti nacistických zvěrstev. Ta se v poslední době stávají předmětem masové turistiky. Jde o balancování na tenké hranici mezi turistickým využitím, pietou, senzací, fotkami rozjásaných návštěvníků na sociálních sítích a zneuctěním památky obětí. Kdy vlastně začínají být podobné návštěvy morálně problematické?

Jaký je nejoblíbenější švýcarský sýr na světě? Asi každý na první dobrou vybafne, že ementál, a přitom to už dobrých deset let není pravda. Z pomyslného zlatého místa jej vytlačil gruyere, který dobyl především (ale nejen) americký trh. Jak je to možné? A kde udělali "soudruzi z Emmentalu" chybu?

Turecko přijímá uprchlíky a nepouští je dál do Evropy. Nedělá to samozřejmě zadarmo – na oplátku tečou do Ankary z Bruselu dlouhé peníze. Odhlédnuto od toho, zda je vůbec politicky správné, aby Evropská unie šla do holportu s autokratem typu Recepa Tayyipa Erdogana: Kde vlastně tyto miliardové částky konkrétně končí? A pomáhají opravdu tam, kde mají?

Pomůže i Čína se zvládáním uprchlické vlny z Blízkého východu? Anebo má dost vlastních starostí? A jak by se na to dívali sami Číňané, když v zemi kvůli omezení růstu populace fungovala přes 30 let politika jednoho dítěte? Na populární sociální síti WeiBo (čínská obdoba Facebooku) se konalo k tomuto tématu něco na způsob referenda – a Peking následně raději dal od uprchlíků ruce pryč.

Irák před několika dny oficiálně oznámil vítězství nad Islámským státem (IS) ve strategicky důležitém Mosulu. Blížící se definitivní konec této radikální sunnitské islamistické organizace je jistě důvod k radosti. Je ale opravdu co slavit? Znamená porážka jedné, byť silné teroristické skupiny také likvidaci celé její zvrácené ideologie? A co bude dál?