Místo toho veřejný prostor přetékal pohoršením nad tím, že se Rath vůbec hájil. Vše nasvědčuje tomu, že dle veřejného mínění by se tento sivooký démon měl oběsit na nejbližší olši a v poslední vůli výslovně žádat, aby jeho mrtvola byla předhozena psům, jeho dům srovnán se zemí, půda zorána a oseta solí a jeho jméno by se mělo vyslovovat jen se současným trojím odplivnutím přes rameno, a to levé.

Rovnou si řekněme, že autor tohoto textu odmítá hrát roli soudce či žalobce a naopak konstatuje, že je mu vcelku jedno, co a jestli si bývalý středočeský hejtman přenášel nebo nepřenášel v krabici od vína.

Jestli se něčím doktor Rath zcela určitě provinil, tak nevybíravostí prostředků, jejich prostřednictvím dosahoval svých úspěchů. Ostré lokty a úspěch je něco, co se v této zemi posedlé rovnostářstvím neodpouští.

Etický imperativ Česka vzor 2015 je pořád stejný  jako byl na začátku husitských bouří - všichni jsou si před Bohem rovni rovná se všichni se musí mít stejně špatně jako ten nejposlednější z nás. Převedeno do dnešních poměrů je to asi takto - tak špatně jako uprchlíci nebo bezdomovci se samozřejmě nikdo mít nechce, ale každý musí mít zaručené právo na dvoje různé ponožky do sandálů.

Doktor Rath vykazuje určitou míru autizmu v sociální inteligenci a tak svým bohatstvím a nenažraností provokoval. Stýkal se také s podobně postiženými lidmi. Opravdu je ale nevkus a společenské styky s poněkud pohoršující a popuzující společností něco, za co by měl člověk být souzen a co by mělo hrát roli v soudním řízení?

Je to stejné jako se slavným zásahem na úřadu vlády, který kromě pádu tehdejšího kabinetu a vzestupu Andreje Babiše k moci nepřinesl nic než zjištění, že milenka premiéra přijímala drahé dárečky.

Rath nebo Nagyová, je to stejné. Justice ruku v ruce s policií koná v jakémsi veřejném zájmu a ve srozumění s jistou částí politické či politizující společnosti.

Následuje vystřízlivění. Nestačí někoho za asistence smečky spřátelených žurnalistů zatknout. Je potřeba také dodat důkazy a jak se ukázalo u Ratha i Nagyové, právě tam bývá Achillova pata, což je vzhledem k úloze vyšetřovatelů i soudců dost potíž.

Shrňme si to u pana Ratha. Odsouzen byl na základě svědectví spolupracující obžalované. Důkaz, že inkriminované miliony do krabice přišly tak, že je tam dal Rath nebo někdo z jeho kamarádů, chybí. Advokátka nedostala dost času na nastudování spisu. Pochybnosti a pochybnosti.

Soudce Pacovský splnil, co se od něj čekalo. Trest padl a Rathovo odvolání jen na základě procesních chyb bude mít nejspíš úspěch.

David Rath se tedy ještě nějakou dobu bude soudit. My ostatní se dobře dívejme, s jakým nasazením, zaujetím a vytrvalostí hraje hru o svou svobodu či nesvobodu.

Začněme u vyšetřovatelů. Kdyby shromažďovali důkazní materiál stejně usilovně, byla by Rathovi celá jeho obhajoba k ničemu nebo by naopak nebyl vůbec obviněn. Pokračujme soudci: kdyby hledali spravedlnost stejně usilovně, nikdo by si je nepletl se žalobci. Pokračujme novináři: kdyby pracovali stejně poctivě, nestávali by se jen užitečnými idioty ve hře žalobců a obhájců.

Rath a jeho soud je také poučením pro všechny čtenáře blábolivých brožurek o koncích prokrastinace. Vždycky, když se vám nebude do něčeho chtít, stačí se podívat na podobenku doktora Ratha. Ten neprokrastinuje.

A je tu také vzkaz pro všechny průměrné. Když budete stejně pracovití a cílevědomí jako doktor Rath, můžete to v této zemi dotáhnout vlastně kamkoliv. Když si pořídíte šifrovaný telefon, budete méně nápadní a nebudete kšeftovat s užvaněnými notory, nikdy vás nechytnou.