Uplynulý rok byl pro zbytek světa mnohdy chaotický a turbulentní. Nikoli však pro českou politickou scénu. Česko definitivně zapadlo do nových bahenních kolejí, které vedou na východ. Vítejte v lednu 2015.

Zeman byl v lednu loňského roku po nepovedeném lánském puči vedeném Michalem Haškem, Jeronýmem Tejcem a Zdeňkem Škromachem donucen jmenovat vládu v čele s předsedou ČSSD Bohuslavem Sobotkou. Premiér si za koaliční partnery vybral KDU-ČSL a vůdce hnutí ANO Slováka Andreje Babiše. Multimiliardář Babiš, který hojně obchoduje se státem a profituje z peněz daňových poplatníků, si jako politický nováček ihned vybral správcovství státní kasy, aby neponechal nic náhodě. Koneckonců se správou velkých finančních obnosů má letité zkušenosti.

Rozděl a panuj

Babiš si pod heslem "řídit stát jako firmu" ihned po jmenování do funkce přivedl na klíčový rezort své bývalé zaměstnance a pustil se do manažerování. Šéfem poslaneckého klubu hnutí ANO se stal věrný a spolehlivý manažer Babišova holdingu Argofert Jaroslav Faltýnek.

Ani Faltýnek ze začátku nezahálel. Pro jistotu se též ujal předsednictví zemědělského výboru poslanecké sněmovny. Opět to byl striktně logický krok – Faltýnek u Babiše působil jako ředitel zemědělské divize a od roku 2007 jako člen představenstva Agrofertu.

O tom, že si Faltýnek v poslaneckém klubu dokáže zjednat pořádek, svědčí jak poslušnost členů ANO (pečlivě vybraných PR agenturami) při hlasování, tak rázná prohlášení typu, že poslanec v případě neloajality "dostane do držky". Ostatní rezorty, které získalo ANO, obsadily servilně vyhlížející tváře, které nejevily a nejeví náznaky politického názoru.

Babiš jako schopný manažer ovšem umí pracovat i napříč koalicí. Rychle rozpoznal, že ministr vnitra Milan Chovanec je nejen ambiciózní, ale i značně flexibilní. Koneckonců byl to právě on, kdo zradil pučisty z lánské schůzky a přidal se na stranu svého stranického předsedy Sobotky.

Dnes se zdá, že Chovanec je loajální spíše Babišovi, neboť jeho kroky na vnitru až překvapivě hladce korelují s kroky ministerstva financí a spravedlnosti spadající pod ANO. Babiš, hojně profitující z agrárenského sektoru, našel strategického partnera i v koaliční KDU-ČSL. První místopředseda strany a současný ministr zemědělství Marian Jurečka Babišovu politickému stylu dle svých dosavadních kroků rozumí. Koneckonců i jeho před vládním angažmá živilo zemědělství.

Levný chléb tu už byl. Opravdu chceme stavět pragmatismus nad duši?

Velkou oporou současné vlády je prezident Zeman, který se hned po jmenování kabinetu nechal slyšet, že Babiš je schopný manažer a tudíž vhodný strážce státní kasy. Sám Zeman razí neméně pragmatickou politiku. Nejzásadnější je pro něj ekonomická prosperita, která určuje blaho národa. Na zahraniční cesty se proto rozhodl létat v doprovodu úspěšných českých a slovenských podnikatelů, kterým aktivně pomáhá navazovat obchodní kontakty.

Ekonomická diplomacie skutečně patří mezi úlohy prezidenta. Otázkou je, nakolik je z dlouhodobého pohledu žádoucí, aby se země, která se ještě poměrně nedávno nacházela v područí Sovětského svazu, začínala místo Západu propagujícího demokratické hodnoty orientovat na neliberální režimy. Přestože to veřejnost zklamaná z dosavadního vývoje nerada slyší, což hraje do kapsy Zemanovi i Babišovi, skutečností je, že blahobyt země nelze omezit jen na levný chléb a jitrničky. Do celkové úrovně společnosti patří i morální hodnoty, stačí se podívat na prosperující evropské státy. 

Za všechny ekonomické zázraky Miloše Zemana uveďme jeho aktivní roli při vstupu společnosti Home Credit Petra Kellnera, který po revoluci zázračně zbohatl, na trhy Číny či Ázerbájdžánu. Home Credit již delší dobu poskytuje spotřebitelské úvěry například v Indii, kde kvůli platební neschopnosti tisíce lidí ročně volí dobrovolný odchod ze světa.

Zeman se pod záštitou hesla "prosperita především" lidskoprávními otázkami příliš nezaobírá. Koneckonců v čínské státní televizi se nechal slyšet, že do země nepřijel poučovat o lidských právech, ale aby se sám naučil, jak stabilizovat společnost. To se mu přinejmenším na domácí půdě vůbec nedaří, jak ukázala vajíčková sprcha na výročí sametové revoluce. Zeman si z toho ale nic nedělá. Pro něj to nebyli političtí odpůrci, ale neandrtálci a lumpekavárna.

Zeman koneckonců haní všechny nesouhlasné hlasy, od vlastních spoluobčanů po svérázné ruské opoziční aktivistky, které prezident nešetří vulgaritami. Veškerá prudérnost stranou, prezident by o práci zákonodárného sboru jako o "zkurvené" mluvit nemusel. Na vážnosti mu to obdobně jako vrávorání nad korunovačními klenoty českých panovníků příliš nepřidává, minimálně v očích jeho oponentů, pro které tím přestává být důstojným soupeřem.

Česká republika lidová?

Ale pojďme zpátky k české zastupitelské demokracii, která loni zažila hned několikery volby. Babišovo ANO uspělo i ve volbách do bruselského Evropského parlamentu, kam se mu nakonec podařilo do křesla eurokomisařky propašovat svou někdejší ministryni pro místní rozvoj Věru Jourovou. Neméně zajímavé byly též volby senátní.

V těch se dařilo morálním charakterům jako třeba někdejšímu šéfovi "slušovického zázraku" Františku Čubovi či loterijnímu magnátovi Ivu Valentovi. Český volič stejně jako prezident Zeman či místopředseda vlády Babiš dá na dobré manažerské schopnosti. Kdyby o kvalitách jednotlivých kandidátů snad někdo neměl úplně jasný přehled, pestrá paleta tuzemských mainstreamových médií mu s kritickým náhledem pomůže. Pilíř mediální šedi ovšem shodou okolností vlastní právě Babiš či podnikatelé blízcí jemu a prezidentu Zemanovi. Tolik k objektivitě českého mediálního prostoru.

Snad i díky ní se Babišově spolukrajance z Bratislavy Adrianě Krnáčové podařilo po komunálních volbách opanovat pražský magistrát. Poprvé v historii země tak mnoho Pražanů závidělo spoluobčanům z moravské metropole Brna. Nutno podotknout, že se všechny volby uskutečnily za zcela svobodných a demokratických podmínek. Za politický názor se v české kotlině nezavírá. Pokud ale vlastníte největší mediálním dům v zemi a disponujete stovkami milionů korun na kampaň, volby se vyhrávají tak nějak lépe.

Mnoho věcí se za uplynulý rok v naší zemi podařilo. Bylo to především díky slušnosti a pracovitosti obyčejných lidí, nikoli vládě a prezidentovi. Nárůst klientelismu a vlivu korporátního kapitálu několika jedinců v čele s Babišem je však zcela flagrantním narušením demokratických zásad. Svoboda a ideje začínají v Česku čtvrt století od sametové revoluce prohrávat na plné čáře. A zatím nic nenaznačuje, že by tomu mělo být v letošním roce nějak jinak.