Ženy ženám, pohlavní kvóty a Himmler jako chovatel drůbeže

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Ondřej Fér

Nová ministryně školství Kateřina Valachová v sobě koncentruje bezradnost, kterou se vyznačují pokusy české politické reprezentace provést místo okrašlovacích a udržovacích prací potřebné reformy. 

Kateřina Valachová, nová šéfka resortu školství

Kateřina Valachová, nová šéfka resortu školství,zdroj: Dan Materna / MAFRA / Profimedia

Nebudeme si tu hrát na sto dnů hájení, tenhle institut je beztak jen hra na gentlemanství v politice, což je nesmysl. Navíc se domnívám, že trocha kritiky obecného jevu, jehož je nová paní ministryně dítětem, je pořád lepší, než twitterová gratulace političky ČSSD Aleny Gajdůškové.

Ta se vyslovila ve smyslu, že je dobře mít ministryní školství ženu, protože ve školství pracují především ženy a žena ženě tak nějak lépe rozumí. Přítelkyně Gajdůšková svým tweetem mimoděk odhalila celou vnitřní bídu současné politiky pohlavních kvót.

U političky, která je v prostředí sociálních sítí hned po Zdeňku Škromachovi nejviditelnějším reprezentantem sociální demokracie, to tak nějak nepřekvapuje. Koneckonců Gajdůšková se těší popularitě především proto, že se podobá intelektuálně těžkopádnému producentovi muzikálů Maxi Sheffieldovi ze seriálu Chůva k pohledání, ale to už je zase jiný příběh.

Proběhla také diskuze o tom, jestli je vlastně vůbec nutné, aby úřad ministra školství zastával někdo, kdo se s resortem nesetkal jinak než jako žák. Dnešek tomu přeje, aby byl ministr především zdatný manažer. Historie nás může snadno poučit o tom, že se schopní manažeři dokázali prosadit i v oborech velmi vzdálených a odlehlých.

Kdyby například Heinrich Himmler nebyl mimořádně výkonným manažerem SS, jistě by uspěl i jako chovatel drůbeže a pokud by Stalin nebyl masový vrah, určitě by se osvědčil i ve svém původním povolání bankovního lupiče.

Nová ministryně je právnička, z hlediska manažerské zkušenosti ve školství je nepopsaným listem a pokud by se nestala ministryní, jistě by se dobře uživila jako… co vlastně?

Z bažin debatních kroužků nové levice

Kateřina Valachová na ministerstvo školství přichází z úřadu Jiřího Dienstbiera, tedy z míst, která se za poslední rok změnila v bezednou bažinu debatních kroužků nové levice. To v zásadě nemusí být samo o sobě na škodu.

Problém je, že Valachová představuje přesně ten typ politika, který vyrostl v kancelářích, nikdy nic jiného nedělal a nic jiného nezná, nemá žádnou osobitou zkušenost a osobní vlastnost, je prostě součástí aparátu. Je jednou z množství šedivých bytostí, které se vynořují ze systému a opět v něm mizí.

Časy, kdy se ministr obrany po odchodu z vlády mohl stát astrologem, jsou pryč.

Tento stát se pohybuje na hranici krize. Jeho fungování je neefektivní, vize veškerá nulová. O reformách se mluví, ale když dojde na činy, nakonec jsou řešení vždy jen byrokratická. Establishment potíže řeší tajemnými přesuny a personálními výměnami, které motivují osobní sympatie a antipatie a také krátkodeché čachry, které, pokud náhodou vyjdou, jsou vydávány za státnickou rozvahu.

Průměrná trvanlivost ministra školství

Kateřinu Valachovou tak ve funkci kromě jiného uvítal text deníku Referendum o tom, že "je dobrou volbou". Proč by Valachová měla být dobrá volba, se sice nedozvíme, zato zjistíme, že členové think tanku ČSSD Eichler a Jelínek jsou pro to, aby nestranická Valachová vstoupila do strany.

To vše v médiu, které vydává a vede další člen ČSSD - to uveďme jen proto, aby bylo jasné, že kdykoliv si sociální demokraté stěžují na moc, kterou Andrejovi Babišovi dávají vlastněná média, neměli by zapomínat na to, že mají vlastní, a pokud je neumějí efektivně používat, je to jen jejich problém.

Zpátky k nové ministryni školství: Chtělo by se hned na začátku aspoň formálně říct něco ve smyslu, že není důvod, proč by se svého úřadu nemohla zhostit se ctí. Stačilo by, kdyby paní ministryně aspoň naznačila. Místo toho přišlo oznámení, že Valachová dohlédne především na to, aby učitelé dostali přidáno.

S výjimkou filozofa a matematika Petra Piťhy zhruba takhle začínali všichni polistopadoví ministři a ministryně školství. Proto také po Piťhovi zeje personální mlha přerušovaná Petrou Buzkovou (z důvodů, které nijak nesouvisí s výkonem úřadu ministryně) a Marcelem Chládkem, kterého si pamatujeme proto, že byl lahodný a události jsou ještě čerstvé.

Až uplyne zhruba rok, což je průměrná trvanlivost ministra školství, povíme si, proč si zapamatovat Kateřinu Valachovou. 

Tagy: Česko domácí Ministerstvo školství Sobotkova vláda česká vláda česká politika české školství

Zdroje: Vlastní