Celebrity mají nový koníček: klonují své kočky a psy

Ještě před pár desítkami let znělo klonování jako zápletka z vědeckofantastického filmu. Dnes je to realita – a nejen v laboratořích, ale i v domovech slavných. Bývalý quarterback NFL Tom Brady nedávno prozradil, že jeho nová fenka Junie je klonem pitbulí kříženky Lui, která zemřela v roce 2023. Přidal se tak k celebritám, jako jsou Barbra Streisand nebo Paris Hilton, které si své mazlíčky nechaly „oživit“ pomocí vědy. A zatímco část veřejnosti mluví o fascinujícím pokroku, jiní varují, že jde o nebezpečný rozmar bohatých, kteří se snaží obejít přirozený cyklus života.

Klonování není žádnou horkou novinkou. První savec naklonovaný z dospělé buňky – ovce Dolly – se narodil už v 90. letech a způsobil tehdy celosvětovou senzaci. Od té doby vědci zdokonalili techniku přenosu jádra somatické buňky. V praxi to znamená, že DNA z původního zvířete se přenese do vajíčka, jehož vlastní jádro bylo odstraněno. Tím vznikne embryo, které je vloženo do dělohy náhradní matky. Výsledkem je genetické dvojče původního zvířete – podobné, ale nikdy ne zcela stejné.

Colossal Biosciences zdroj: Profimedia.cz

V současnosti si klonování domácího mazlíčka můžete objednat i vy – pokud jste ochotni sáhnout hluboko do kapsy. Americká společnost Viagen, která se chlubí tím, že „naklonovala více zvířat než kdokoli jiný na světě“, nabízí klonování psa nebo kočky za zhruba 50 tisíc dolarů, tedy přibližně 1,15 milionu korun. Tato firma mimo jiné dvakrát klonovala psa Barbry Streisand jménem Samantha. Nedávno ji odkoupila biotechnologická společnost Colossal Biosciences, známá svými ambicemi oživit vyhynulé druhy, včetně mamuta srstnatého.

Podle vědců ale klon nikdy nebude dokonalou kopií. Malá část genetické informace – mitochondriální DNA – pochází od náhradní matky, a mnohem významnější roli hraje prostředí, výchova a zkušenosti zvířete. Genetika tvoří základ, ale osobnost vzniká během života. Jak poznamenává genetička Samantha Wisely z Floridské univerzity, i lidská jednovaječná dvojčata nejsou nikdy úplně stejná. Každý, kdo očekává návrat identického mazlíčka, bude nejspíš zklamán.

zdroj: Profimedia.cz

Věda mezi laboratoří a emocemi

Viagen působí už přes čtvrt století. Zpočátku se zaměřovala na hospodářská zvířata a koně, přičemž klon koně vyjde na přibližně 85 tisíc dolarů, tedy zhruba 1,95 milionu korun. Teprve v roce 2014 se firma začala věnovat i psům a kočkám. Zájem prudce vzrostl po pandemii, kdy si miliony Američanů osvojily zvířata z útulků a vytvořily si k nim silné citové pouto. Pro mnohé se myšlenka uchovat DNA svého mazlíčka stala jistotou proti budoucí ztrátě. Firma proto nabízí i službu genetické konzervace – za přibližně 36 tisíc korun plus roční poplatek asi 3 400 korun uchová vzorek DNA, aby měl majitel možnost rozhodnout se pro klonování později.

Podle Lauren Aston z vedení Viagenu však tento byznys nikdy nebude masovou záležitostí. Proces je nákladný, pomalý a v očích veřejnosti stále rozporuplný. Přesto firma uvádí, že za 25 let své existence naklonovala několik tisíc zvířat. Náhradní matky, které klony donosí, žijí v bio-bezpečných zařízeních pod dohledem veterinářů a po jednom vrhu odcházejí do adopce.

Klonování ale neslouží jen k uspokojování sentimentu bohatých. Vědkyně Samantha Wisely se svým týmem zkoumá, jak může tato technologie pomoci ohroženým druhům. Kriticky ohrožená fretka černonohá má dnes přibližně 10 tisíc jedinců, kteří pocházejí jen ze sedmi původních zvířat. Tak úzký genofond přináší rizika – zvířata jsou méně odolná, hůře se rozmnožují a těžko se přizpůsobují změnám prostředí. Wisely a její kolegové použili zmrazené vzorky tkání dvou fretek, které žily před desítkami let, a vytvořili jejich klony. První samička, Elizabeth Ann, se narodila v roce 2020 a od té doby přibyli další. Klony se dnes kříží s potomky původní populace a vědci sledují, zda se chovají stejně jako běžné fretky.

Tom Brady se svým psem zdroj: Profimedia.cz

Podobný postup využila i Zoo San Diego, která z archivních vzorků DNA naklonovala ohroženého koně Převalského. Cílem není nahradit přirozené rozmnožování, ale rozšířit genetickou rozmanitost a posílit přežití druhu. Výsledky budou patrné až za několik let, ale už teď jde o jeden z nejslibnějších projektů moderní ochrany přírody.

Etika, emoce a útulková realita

Ani tyto ušlechtilé snahy však nemají jen zastánce. Kritici upozorňují, že samotné klonování druh nezachrání – neřeší totiž hlavní problémy, jako jsou ničení přirozeného prostředí nebo konflikty mezi lidmi a divokou faunou. Navíc se stále objevuje názor, že člověk by neměl „hrát si na boha“. Organizace PETA označuje klonování mazlíčků za horor a britská RSPCA tvrdí, že není možné ospravedlnit vytváření klonů kvůli tak triviálním důvodům, jako je smutek ze ztráty zvířete.

Další etickou otázkou je počet zvířat, která každý rok umírají v útulcích. Jen ve Spojených státech bylo v roce 2024 utraceno více než 740 tisíc psů a koček, přičemž miliony dalších čekají na adopci. Adopce z útulku přitom obvykle stojí jen několik tisíc korun a v ceně bývá očkování, čipování i kastrace. Odborníci proto často připomínají, že za zlomek ceny jednoho klonu lze zachránit desítky skutečných životů.

Sama Samantha Wisely, která se klonováním zabývá profesně, přiznává, že by si nikdy nenechala naklonovat svého psa. Doma má tři zachráněné psy, kočku a několik starých slepic. Tvrdí, že každý z nich má vlastní osobnost, minulost a vztah, který je nenahraditelný. Podle ní není kouzlo ve věrném zkopírování, ale v tom, že každý vztah se zvířetem je jedinečný.

Klonování mazlíčků tak zůstává na hraně mezi zázrakem a tabu. Nabízí fascinující technologii a obrovský potenciál – od záchrany ohrožených druhů až po zhmotnění lidské touhy po nesmrtelnosti. Zda ale převažuje vědecký přínos, nebo lidská ješitnost, je otázka, kterou věda ještě dlouho nezodpoví.