Psychické problémy jsou schopné sevřít a udusit kohokoliv. Prodavače, úředníka, zemědělce, influencera i známého herce. Doba naštěstí postupuje kupředu a konečně přestává být tabu o duševních problémech mluvit a my proto víme, že se opravdu nevyhýbají ani slavným.

Nestydí se je přiznat ani herecká hvězda, kterou dobře znají diváci nekonečného seriálu Ulice. Zuzana Páleníková, která hraje nesmělou účetní Pavlínu, s psychickými problémy zápolí větší část života.

Poprvé se ocitla v péči odborníků už před pětadvaceti lety, tedy v době, kdy jí bylo pouhých dvacet let: „Když mi bylo dvacet, moje maminka terapeutka to na mě hned viděla, že je nějaký problém a poslala mě na psychiatrii. Zachránila mě. Kdyby to neviděla, tak já bych si doteď myslela, že ten svět je takhle špatný, že já jsem špatná. Nikdy bych nepřišla na to, že je to nemoc,“ vzpomíná.

Po letech se naučila s nemocí fungovat. Způsobem, který si dřív nebo později bohužel musí osvojit každý, kdo se pere s vlastní duší: Nasazuje masku, předstírá, vypadá jinak, než jak se cítí: „Už jsem si zvykla nahodit takovou masku, že jsem ‚v pohodě‘, dělám vtípky. Je to ale hrozně vyčerpávající, proto potřebuju být hodně sama, abych se zase zregenerovala. Vlastně to lidi velice překvapí, když se to dozvědí, protože na první pohled působím vesele,“ přiznává.

Deprese dokážou s člověkem naprosto zamést, a to nejen v hlavě. Zuzana netají, že je často pociťuje i fyzicky: „Někdy jsou horší období, někdy lepší. Lidi si většinou myslí, že duševní porucha se projevuje jen náladou, myšlenkami, smutkem a že to nezasahuje do těla. Bohužel u mnoha lidí se to projevuje hlavně fyzicky. Některé dny je pro mě obrovský úspěch fyzicky zvládnout sprchu a někdy kvůli bušení srdce a úzkostem nezvládnu vyjít z bytu. Když mám lepší den, snažím se být venku,“ prohlásila bez příkras.

Pomáhá jí ventil, v čemž ostatně není sama. Vzpomeňme třeba na Kláru Trojanovou, která se z depresí zvládla vyzpívat. Zuzana se z nich zase dokáže "vyhrát", protože vcítěním se do role někoho jiného dokáže konkretizovat, kvantifikovat a vypustit emoce. A to je prostě potřeba. Velmi podobně mimochodem funguje i kreslení – pokud máte sklony k výtvarnému vyjádření.

 „To herectví mě z toho vytrhne a zvlášť, když to můžu přetavit. Hrávala jsem smutné paní, a to pro mě byla dost terapie. Abyste si to dokázali představit, vlastně dáte těm emocím umělecký odstup a estetickou hodnotu a vlastně se od toho všeho očistíte,“ popisuje hereckou úlevu Zuzana.