Česká republika by i se svým údajně přebujelým sociálním státem neměla v podstatě žádné deficity, pokud by vymýtila systémové rozkrádání peněz určených pro veřejné zakázky, píše politolog Jiří Pehe pro Deník Referendum.

V černých dírách korupce mizí v České republice podle různých dat ročně více než sto miliard korun z veřejných peněz. „Žádné reformy ohlašované současnou vládou nedávají smysl, nebude-li korupce nejprve zásadně omezena. Jsou-li rozkrádány veřejné rozpočty v řádech stamiliard ročně, postrádají jakékoliv pokusy ozdravit státní finance legitimitu, neboť značná část ušetřených peněz se rozkrade," tvrdí politolog Jiří Pehe v Deníku Referendum.

Zároveň je přesvědčen, že současná politická reprezentace sice o problému, který ohrožuje samotnou stabilitu české demokracie, ví, ale řešit ho skutečně nechce, a vlastně ani nemůže, protože je jeho součástí. „Boj s korupcí používá jen jako vějičku na voliče, ve skutečnosti neexistuje opravdová vůle zasáhnout samotné kořeny systémové korupce," míní Pehe.

Systémové rozkrádání má i svoji ideologickou nadstavbu

Podle něj se pravicové strany, které obhajují zájmy českého i globálního kapitálu, už dávno staly jen nesvéprávnými agenturami pro obchodování s politickým vlivem. Samy jsou prolezlé korupcí: od místních organizací, kterých se různým způsobem zmocnili místní kmotři, až po nejvyšší patra, kde politici zastřešují zavedený systém, z něhož plynou peníze do stranických pokladen, a pravděpodobně i na soukromé účty mnohých politiků (nebo jejich příbuzných).

„Systémová kleptokracie v českém podání má svoji ideologickou ´nadstavbu´: schovává se za poučky o malém státu, škodlivosti údajně přebujelých sociálních dávek, individualismu, odpovědnosti každého z nás za vlastní osud," poukazuje Pehe na cynické využívání tvůrců veřejného mínění - novinářů, ekonomických expertů a PR agentur - k tomu, aby ospravedlňovali neoliberální reformy bez toho, že by se zamýšleli nad širším kontextem.

Také levici čeká střet kleptokracie a idejí

Politolog míní, že tento vývoj nemá zdánlivě řešení, zejména pokud ani demokratická levice nevybředne z logiky mafiánského kapitalismu. „Má k tomu sice šanci, přičemž prvním krokem by mohl být nadcházející sjezd ČSSD, ale existují důvody k opatrnosti. Síla struktur spojených s českou kleptokracií se nakonec možná ukáže být i na levici silnější než síla idejí," obává se Pehe.

Domnívá se, že pokud se taková politická obroda, která by mohla následně mít vliv i na pravou stranu politického spektra, nezdaří, čeká českou demokracii pravděpodobně zásadní střet. „Veřejnost ožebračovaná mafiánským kapitalismem se nakonec vzbouří. A z historie víme, že spontánní vzpoury, probíhající mimo koridory zaběhnutých politických mechanismů, přinášejí rozvrat, ne řešení," uzavírá Pehe.