Babiš vsadil na kulturu: Proslaví nás ve světě

KOMENTÁŘ - Komentáře autor: Jaroslav Bican

Setkání předsedy vlády Andreje Babiše se spisovatelem Milanem Kunderou je možné vykládat různě. Jaký význam návštěva u Kundery pro Babiše měla, lze vyvodit i z toho, co pro premiéra znamená česká kultura jako taková. Proč je pro něj důležitá a čeho si nevšímá?

Andrej Babiš, Monika Babišová a Emmanuel Macron

Andrej Babiš, Monika Babišová a Emmanuel Macron,zdroj: Karel Kopáč CNC/Profimedia

Andrej Babiš se o víkendu v Paříži potkal se spisovatelem Milanem Kunderou. Zpráva, která zaujala, ale vlivem dalšího dění už zapadla. Nevíme, jak celé setkání vnímal Kundera. Máme pouze zprávu, kterou o něm podal premiér. Kunderu a jeho ženu pozval do České republiky, kde prý nebyli 22 let. Podle Babiše, jak napsal na svou facebookovou stránku, by si rovněž zasloužili české občanství, o které přišli po emigraci. Novinářům po setkání s Kunderou podle ČTK předseda vlády dokonce řekl, že spisovateli navrhl, že se zasadí o to, aby mu bylo české občanství vráceno.

Pro pochopení Babišova vztahu ke Kunderovi, ale nakonec i ke kultuře jako takové, se stačí podívat na to, v jaké souvislosti se o něm zmiňuje ve své knize O čem sním, když náhodou spím. Jednak ho dává za příklad člověka, který předvedl úžasný výkon ve svém oboru, ale především ho zahrnuje do svého výkladu o kultuře.

Předseda vlády ve své knížce lituje toho, že u nás stále přetrvává názor, že "kultura je nadstavba, zvláštní elitářská aktivita pro zasvěcené umělce a intelektuály". Podle Babiše to je naprostý nesmysl. A vysvětluje to následovně: "Kultura buduje naši národní identitu. To je, prosím pěkně, to, co nás ve světě odlišuje. Vymezuje. Dělá jedinečnými. Umožňuje jiným národům porozumět, co jsme vlastně zač. Kultura je všude, vidíme ji na každém kroku, ovlivňuje naše jednání a vyjadřování, kultivuje prostředí, ve kterém žijeme. Kultura nám taky dává pocit hrdosti".

Právě ten ve spojitosti s kulturou šéf hnutí ANO vyzdvihuje nejvíce. Můžeme ho sice také čerpat z úspěchů našich sportovců, ovšem podle Babiše pocit hrdosti potřebujeme každý den. A tady přichází řada na kulturu. Premiér si všímá i měst a zemí, které na ní postavily svou image a úspěšnost: "Vídeň, kde jsme asi všichni byli. Ta má dokonalý kulturní marketing, který můžeme jenom závidět."

Nesmazatelná česká stopa

Nejzajímavější je však pasáž, ve které předseda vlády zdůrazňuje: "Kultura má totiž zvláštní moc. Její vliv může přesahovat velikost země. Její ekonomiku. Speciálně pro nevelký národ je kultura mocnou silou." Následně se rozplývá nad tím, jak jsme přesně tohle dokázali vždy využít, a dává výčet kulturních statků a všemožných umělců, kteří ve světě zanechali nesmazatelnou českou stopu. A dostane se i na Kunderu, který podle Babiše spolu s Haškem, Čapkem a Hrabalem patří k pilířům světové literatury.

Babišův postoj ke kultuře je tak jasný. Výtvarná, hudební, literární a další díla jsou něčím, co nás může proslavit a dobře reprezentovat ve světě, co nás dělá jedinečnými, dává nám pocit hrdosti a vytváří naši identitu. Kultura je tedy nástroj k tomu, abychom se cítili lépe a byli na sebe hrdí. Jejím prostřednictvím můžeme šířit v blízkém i vzdáleném okolí dobré jméno naší republiky, budovat svou značku a lákat k nám turisty. Zkrátka prodat se ve světě a získat slávu a renomé.

Tak se ke kultuře staví předseda hnutí ANO či lidé, kteří jeho knihu sepsali, nebo ještě přesněji řečeno, v tom vidí užitečnost a význam kultury. V tomto smyslu je pro něj kultura dobrá a cítí, že by se dala využít. To je její užitná hodnota.

Totéž pravděpodobně platí o vztahu Babiše ke Kunderovi. Když premiér na Facebooku napsal: "Mám zážitek na celý život. Milan Kundera, jeden z nejslavnějších spisovatelů na světě, jehož 17 románů bylo přeloženo do 44 jazyků, mě s Monikou pozval na návštěvu jeho pařížského bytu", je očividné, co bylo oním zážitkem: Potkal slavného a úspěšného spisovatele. O nic jiného nešlo.

Byla to jen užitná schůzka s někým, kdo něco dokázal. Je možné to nazvat zážitkem na celý život? Možná v případě někoho, kdo žije v horní dolní, těžko však u premiéra, který se se slavnými a úspěšnými lidmi potkává jako na běžícím pásu. To by ke Kunderovi musel mít hlubší vztah, ale jak by k němu přišel?

Kultura jako prostředek

Stejně tak význam kultury je mnohem hlubší a více niterný. Kultura v různých svých podobách může lidem pomáhat nést, vědomě prožívat i překonávat mnohé životní situace, kterým čelí. Může jim pomoci pochopit vlastní chování a myšlení a samozřejmě i chování a myšlení lidí kolem nich. Význam kulturních děl je v tomto ohledu nedozírný. Umožňují zpracovávat životní křivdy a zranění, pochopit postavení a trápení těch, do nichž bychom se jinak pouze velmi obtížně vciťovali.

Mohou v nás podpořit pochybnosti a úvahy o něčem, co vnímáme jako samozřejmé a o čem by nás ani nenapadlo přemýšlet. Filmy, knihy, hudební skladby, divadelní představení atd. mohou být velkým pomocníkem při chápání toho, co se děje v nás samotných i ve společnosti, která nás obklopuje, jak se v tom všem neutopit, jak žít vědomě a s otevřenýma očima.

K tomu je však potřeba nebrat kulturu jako prostředek a nepřistupovat k ní jako k něčemu užitnému. Neobejde se to bez toho, aby se člověk literatuře nebo čemukoli jinému otevřel, věnoval tomu čas, svoji soustředěnost a nechtěl hned něco na oplátku. Kultura mu to vrátí, ale nefunguje tak, že mu dá přesně to, co od ní očekává.

To už je ovšem každého věc, jaký přístup k ní zvolí. Pokud si chceme kulturu pěstovat jen pro dobrou image a pro šíření povědomí o České republice, i to je možné. Třeba se díky tomu zlepší podmínky také pro ty, kteří v kultuře vidí i něco jiného. Ať už jde o ty, kteří kulturní statky tvoří, nebo ty, kteří v nich intuitivně hledají odpovědi na své otázky či jen cítí, že by jejich život byl bez nich chudší.

Dobré PR a pěkné gesto

Stejným způsobem se dá nahlížet na Babišovo setkání s Kunderou. Premiér se s ním zřejmě chtěl sejít ze stejných důvodů, pro které, jak ve své knize píše, chce podporovat kulturu. Jde o dobré PR a důležité gesto. Pokud je tady spisovatel, kterého znají ve světě, ale česká politická reprezentace doposud nevyvíjela zvláštní snahu navázat s ním styky a dát najevo, že si ho považuje, je to zkrátka příležitost a Babiš a jeho tým ji jen využili.

Politické body, které se z toho premiér pokusil vytěžit, nepramení z toho, že by mu voliči tleskali za to, že si Kundery konečně někdo všiml. Jde o to, že Babiš tím potvrzuje svoji image premiéra, který chce, aby naše republika byla úspěšná, a chce podporovat ty, kteří tomu napomáhají. To je program, který obsahuje jeho kniha, a svým setkáním s Kunderou chce dokázat, že se toho drží, že to nebyla jen planá slova a že pro to i něco dělá.

V tomto smyslu je třeba uznat, že předseda vlády není jen pouhý mluvka a slibotechna, byť to, na co se soustředí v první řadě, jsou gesta na efekt. Ale uvidíme: třeba v tomto případě nezůstane jen u jednoho setkání v Paříži a několika facebookových statusů a skutečně celou věc dotáhne do konce a přispěje k tomu, aby Kunderovi a jeho ženě bylo občanství obnoveno.

A Kundera? Proč by od sebe měl odhánět premiéra České republiky, který se s ním chce sejít? Může si o něm myslet své. I tak jeho návštěvu mohl brát jako zadostiučinění či naopak jako příležitost projevit vstřícnost ve vztahu k zemi, jejímž občanem býval. Anebo úplně obyčejně si mohl chtít na Babiše, o kterém zřejmě leccos slyšel, udělat vlastní názor. Tak či onak, moc na tom nezáleží.

Na jednu stranu je hezké, že se Babiš s Kunderou setkal. Na druhou to však neznamená víc, než že uznal, že by to pro něj jako pro premiéra mohlo být užitečné, takže se tedy rozhodl to zrealizovat. Nic víc, nic míň. S Milanem Kunderou a českou kulturou to nemá mnoho společného. Obojí je předsedovi hnutí ANO pouze prostředkem k něčemu jinému.

Tagy: Francie Paříž Česko zahraničí domácí literatura český premiér hnutí Ano česká politika komunistický režim umění a kultura česká kultura česká literatura

Zdroje: Vlastní