Obecně platí, že rozhovory médií s osobami s psychickým hendikepem jsou přípustné, mají však speciální pravidla.

Psychicky nemocní lidé jsou totiž ze své podstaty obzvláště zranitelní. Na druhou stranu by jim neměla být fakticky odpírána možnost vyjadřovat se k věcem veřejného zájmu, neboť se tím zvyšuje jejich sebedůvěra. Mají právo, aby s nimi ostatní lidé jednali s respektem a porozuměním. Nicméně potřebují speciální péči a ochranu.

Hrát podle předem jasných pravidel 

V první řadě tedy musí souhlasit s tím, že rozhovor poskytnou, že bude zachycena a zveřejněna jejich podoba, a tento souhlas musí dát i osoba, která o ně pečuje. Tato osoba by měla navíc být rozhovoru přítomna.

To znamená, že se oběma musí vysvětlit zejména důvod rozhovoru a způsob jeho použití. Musí být také respektováno jejich právo následně změnit názor.

Novinář nesmí nikdy tlačit na psychicky nemocného člověka, aby rozhovor poskytl. Zpočátku musí být také vyjasněna pravidla rozhovoru, tedy zejména to, které části z něj mohou být použity, a co bude považováno za nezveřejnitelné, tedy "off the record".

Nebýt sugestivní, neslibovat

Dotazovaný musí pochopit, že rozhovor je činěn s novinářem. Novinář by se tedy měl vyvarovat toho, aby se choval jako jeho přítel, sliboval mu to, co nemůže splnit, a využíval jeho zvýšené důvěřivosti.

Dotazy by měly být vždy otevřené a nikoli sugestivní, typu: "Bojíte se pana X.Y.?" Dotazovaným musí být zdůrazněno, že mají možnost neodpovědět na otázku nebo požádat o nezveřejnění citlivé informace.

Nemocný musí mít i vizuálně kontrolu nad tím, která část rozhovoru je zaznamenávána, a to zejména tím, že má přehled o používaném nahrávacím zařízení. Musí mít také možnost rozhovor kdykoli ukončit. Novinář sám by měl rozhovor ukončit, pokud začne dotazovaný být nervózní nebo vystrašený.

Netlačit, být transparentní 

Rozhovor by měl probíhat na klidném místě, které by nemělo nemocného stresovat. Informace, které mohou pacienta poškodit, by neměly být zveřejněny ani tehdy, pokud s tím on sám souhlasí.

Po skončení rozhovoru by měl novinář sdělit dotazovanému a osobě, která o něj pečuje, které části rozhovoru budou zveřejněny a kdy budou zveřejněny. Nemocný by měl být seznámen s tím, jak bude prezentován a jaké informace o něm budou sděleny veřejnosti.

Z výše uvedeného je zřejmé, že rozhovor s mentálně nemocnými osobami je extrémně náročná disciplína. Vzhledem k jejich mimořádné zranitelnosti však musí být respektována pravidla, která je chrání, a to i tehdy, pokud média referují o věci mimořádného veřejného zájmu.

Aleš Rozehnal pro Ústav nezávislé žurnalistiky