Vysoké ceny benzínu i nafty a záměr vlády zvýšit "uhlíkovou" daň, která se z nich platí, vyhnaly Francouze do ulic.

Vláda prezidenta Emmanuela Macrona naplánovala od nového roku růst daní u paliv (o 6,5 centu za litr nafty a o 2,9 centu za litr benzínu). Když si k tomu připočtete, že v zemi vzrostly ceny nafty za poslední rok o 23 procent a benzínu o 15 procent, sotva se můžete divit, že v nich bouchly saze.

Z hněvu vyrostlo hnutí žlutých vest (gilets jaunes). Reflexní vesty, součást povinné výbavy aut, si na demonstracích a blokádách po celé zemi oblékaly stovky tisíc lidí. Nejviditelnější byly protesty na pařížském bulváru Champs-Élysées. Radikálové z řad anarchistů a předměstských gangů, kteří se k demonstrantům připojili, tam vedli pouliční válku dlažebními kostkami a zapalovali auta.

zdroj: YouTube

Většina protestů však měla spořádaný ráz. Byly jich stovky po celé Francii. Také proto prezident kapituloval a vyšší daň odvolal.

Daně, výmluvy a lži

Cílem francouzské vlády bylo vyššími daněmi přimět obyvatele, aby ve větší míře používali hromadnou dopravu a svá benzínová nebo naftová auta nahradili vozítky do zásuvky, anebo aspoň hybridy.

V Česku máme zvýšení daní z benzínu a nafty už za sebou. Stouply od počátku roku 2010. Spotřební daně na benzín a naftu se tehdy zvedly o korunu. Od té doby platí ve výši 12,84 korun na litr benzinu a 10,95 na litr nafty.

Změna však nebyla součástí zelené politiky, ale záchranného balíčku, který za krize předkládal Eduard Janota, šéf financí v úřednické vládě Jana Fischera. Svezly se s jednoprocentním zvýšením sazeb daně z přidané hodnoty (DPH).

V roce 2012 předložil Miroslav Kalousek, ministr financí ve vládě Petra Nečase, další úpravu sazeb DPH. Sazby se zvyšovaly znovu o procento. Byla to další odpověď na krizi, jejímž důsledkem byl výpadek příjmů. Současně tím vláda kompenzovala výpadek v průběžném penzijním systému během startu důchodové reformy (druhého důchodového pilíře).

Benzín a naftu přitom zdražily jak sazby spotřební daně, tak sazby DPH. Dopady se násobily, protože u paliv se spotřební daň přidává do základu, z něho se počítá DPH. Dopravcům samosebou výrazně stouply náklady, a tak začali účtovat vyšší ceny.

To vše prošlo politikům jako po másle. Češi prostě nejsou Francouzi. Proti krizovým daním, z nichž mnohé přežily také konjunkturu, tady nikdo neprotestuje. Nikdo se proti nim nebouřil, ani když je vlády prosadily. Ba ani v době, kdy je Babiš přeřadil do kolonky "trvalé ".

Znamená to snad, že vlády nás daněmi mohou přidusit, kdykoli si zamanou? Někde přece musí ležet hranice únosnosti. Zatím ale není jasné, kde. Určitě níž, než u Francouzů.

Z čísel je přitom patrné, že Češi se nemají líp než Francouzi. Jsou pořád chudší. Za svou výplatu si koupí mnohem míň benzínu nebo nafty než obyvatelé země galského kohouta.

Varování pro Evropu

Francouzská rebelie je každopádně výstrahou pro celou Evropu. Měla by ji přimět, aby plánovala sociálně únosný přechod na auta do zásuvky a neutahovala šrouby kolem těch, kteří jsou na ceny paliv citliví. Evropská komise ostatně už upozornila, že vyšší daně uhlíkových paliv by měly být vyváženy snížením jiných daní tak, aby výsledek byl daňově neutrální.

Pravda, v Česku nejsou v době konjunktury s cenou paliv a s daní z přidané hodnoty problémy. Lze ale předpovědět, že to tak nemusí být nadlouho.

Až ekonomika zabrzdí, vláda začne hledat možnosti, jak zabránit propadu rozpočtu, protože projedla rezervy a nedokázala připravit finance na horší časy. Nabízet se v první řadě bude také vyšší daň na paliva. Tím spíš, že při tom politická reprezentace může odkázat na zelenou politiku a alibisticky ukázat na Brusel. Ve druhé řadě se pak bude zvažovat vyšší DPH.

Rád bych se mýlil.