Americké letecto má problém. Dostali nové F-35, ale chybí jim radar

Informace, která by ještě před pár lety zněla jako absurdní, se dnes ukazuje jako důsledek dlouhodobých technických problémů, zpoždění a systémových chyb v nejdražším zbrojním programu světa. Podle zjištění serveru The War Zone (TWZ) i dalších odborných médií jsou nové stroje fyzicky připravené na instalaci moderního radaru AN/APG-85, ale ten zatím není připraven k operačnímu nasazení. Výsledkem je paradox: špičková stíhačka páté generace je dodávána bez vlastního „zraku“.

Základ problému leží v přechodu ze stávajícího radaru AN/APG-81 na jeho nástupce AN/APG-85, který má být klíčovou součástí modernizačního balíčku Block 4. Nový radar slibuje výrazně vyšší výkon, delší dosah, lepší odolnost vůči rušení a hlubší integraci do elektronického boje. Jenže konstrukčně se od starší verze zásadně liší. Montážní uchycení v přídi letounu je jiné natolik, že není možné jednoduše starý radar do nových strojů dočasně instalovat. Jak potvrdil kongresman Rob Wittman, člen výboru pro ozbrojené síly, rozdílná konstrukce přepážky v nose letadla činí výměnu extrémně složitou. Vývoj univerzálního řešení by přitom mohl trvat až dva roky.

Pentagon se proto rozhodl pro kompromis: letouny se vyrábějí a předávají bez radarové jednotky, aby se nezastavila výrobní linka a nedošlo k dalšímu řetězení zpoždění. Do nosu strojů je instalována pouze zátěž, která vyvažuje těžiště a umožňuje bezpečný let. V praxi to znamená, že F-35 bez radaru mohou létat, ale jejich bojová hodnota je výrazně omezená. Mohou operovat jen ve formacích s jinými F-35 vybavenými funkčním radarem, od nichž získávají data prostřednictvím pokročilých datových spojení. Takové řešení sice umožňuje základní operační nasazení, ale výrazně omezuje flexibilitu, samostatnost a schopnost přežití v bojových podmínkách.

zdroj: Profimedia

Z vojenského hlediska je radar jedním z nejdůležitějších senzorů moderního letounu. Nejde jen o vyhledávání vzdušných cílů, ale i o mapování terénu, identifikaci pozemních objektů a aktivní elektronický boj. Radar AN/APG-85 má navíc využívat technologii gallium-nitridu (GaN), která umožňuje vyšší výkon při menší spotřebě energie a lepším chlazení. Právě v oblasti chlazení a energetických nároků se ale ukázaly další slabiny konstrukce F-35. Už dříve americké úřady přiznaly, že původní návrh podcenil budoucí požadavky na výkon palubních systémů, což dnes komplikuje integraci nových technologií.

Celá situace navíc znovu otevírá otázku dlouhodobě kritizovaného konceptu tzv. „concurrency“, tedy souběžného vývoje a výroby. Pentagon už před více než deseti lety povolil sériovou výrobu F-35 ještě před dokončením vývoje klíčových systémů. Tento postup měl urychlit zavedení letounu do služby, ve skutečnosti ale vedl k obrovskému množství konstrukčních úprav, zpětných přestaveb a logistických komplikací. Výsledkem je flotila stovek strojů v různých konfiguracích, které se liší nejen softwarem, ale i fyzickou architekturou. Dodávky letadel bez radarů tak nejsou výjimkou, nýbrž dalším symptomem systémového selhání plánování.

Zpravodajství

Vzlétlo největší letadlo světa. Obr popírá fyzikální zákony

Zajímavé je, že problém se zatím týká výhradně amerických letounů. Zahraniční zákazníci, včetně spojenců v NATO, nadále dostávají F-35 vybavené starším radarem AN/APG-81. To vytváří paradoxní situaci, kdy některé evropské či asijské vzdušné síly disponují plně funkčními stroji, zatímco samotné americké letectvo musí přijímat technologicky „osekané“ verze. Podle odborníků to může v krátkodobém horizontu negativně ovlivnit operační připravenost USAF, zejména v kontextu rostoucího napětí s Čínou a Ruskem.

Celá kauza také vrhá nové světlo na obrovskou komplexnost moderních zbraňových systémů. F-35 není jen letadlo, ale létající síť propojených senzorů, výpočetních systémů a softwaru, jejichž sladění představuje extrémní technologickou výzvu. Jak ukazuje případ radaru APG-85, i relativně „malá“ změna v konstrukci může vyvolat dominový efekt, který se projeví v řetězci zpoždění, dodatečných nákladů a kompromisních řešení. Přesto Pentagon zůstává odhodlán program dotáhnout, neboť F-35 má zůstat páteří západního taktického letectva minimálně do poloviny století. 

Z dlouhodobého pohledu tak nejde jen o otázku jednoho radaru, ale o test schopnosti Spojených států zvládat extrémně složité technologické projekty v době rychle se měnící bezpečnostní situace. Pokud se nepodaří stabilizovat vývoj Block 4 a odstranit systémové problémy, může se stát, že F-35 bude symbolem nejen technologické špičky, ale i strukturálních slabin moderního zbrojního průmyslu.