Na zdi v Pompejích překvapení archeologové objevili 2000 let staré milostné vzkazy

Na omítce staré téměř dva tisíce let zůstaly otisky emocí, které působí překvapivě současně. Spěšné rozloučení, milostné vyznání bez konce, kresba souboje i drobné každodenní poznámky. Zeď v Pompejích, kterou archeologové považovali za dávno prozkoumanou, začala znovu mluvit. A to díky technologiím, které dokážou zviditelnit i ty nejjemnější stopy lidské ruky.

Starověké Pompeje, kdysi pulzující římské město poblíž Neapole, pohřbil roku 79 n. l. výbuch Vesuvu. Popel a pemza tehdy zničily tisíce životů, ale zároveň zakonzervovaly město v neuvěřitelné podobě. Domy, lázně, zahrady, fresky i nápisy zůstaly pod vrstvami sopečného materiálu téměř nedotčené. Po znovuobjevení v 18. století se Pompeje staly jedním z nejvýznamnějších archeologických nalezišť světa a dnes jsou zapsány na seznamu světového dědictví UNESCO.

Technologie otevírá nové místnosti minulosti

Nejnovější objevy pocházejí z přibližně 27 metrů dlouhé chodby, která spojovala divadelní čtvrť s rušnou ulicí Via Stabiana. Tato část města byla odkryta už před více než 230 lety a odborníci ji měli za důkladně zdokumentovanou. Přesto právě zde výzkumníci identifikovali přibližně 300 nápisů, z toho 79 dosud neznámých.

zdroj: Profimedia.cz

Klíčem byla metoda Reflectance Transformation Imaging. Kombinací snímků pořízených při různých úhlech osvětlení dokáže zvýraznit i téměř neviditelné rýhy v omítce. To, co lidské oko po staletích eroze nerozeznalo, počítačové zpracování odhalilo s překvapivou přesností.

Projekt Corridor Whispers vedou Louis Autin a Éloïse Letellier-Taillefer ze Sorbonnské univerzity v Paříži a Marie-Adeline Le Guennec z Univerzity v Quebecu v Montrealu ve spolupráci s archeologickým parkem Pompeje. Ve dvou výzkumných etapách v letech 2022 a 2025 postupně odkryli vrstvu dávno zapomenutých vzkazů. Součástí projektu je i vznik 3D platformy, která propojí fotogrammetrii, RTI data a epigrafická metadata, aby bylo možné graffiti detailně zkoumat a zpřístupnit odborníkům i veřejnosti.

Ředitel archeologického areálu Gabriel Zuchtriegel zdůrazňuje, že více než deset tisíc známých pompejských nápisů představuje mimořádné dědictví. Technologie podle něj neodhaluje jen texty, ale otevírá celé nové místnosti minulosti, které lze znovu sdílet s dnešním světem.

zdroj: Profimedia.cz

Zeď jako antická sociální síť

Chodba mezi divadly nebyla jen průchodem. Byla místem setkávání, čekání, rozhovorů a komentářů. Lidé zde zanechávali zprávy podobně spontánně, jako dnes píšeme příspěvky na sociální sítě. Objevují se zde vyznání lásky, sportovní nadšení, politické narážky i jízlivé poznámky.

Jeden text zachycuje uspěchané rozloučení s milovanou osobou. Jiný vypráví o oddanosti otrokyně Methe jejímu Crestovi a prosbě o přízeň římské bohyně Venuše. Mezi novými nálezy je začátek milostného vyznání Erato miluje, jehož pokračování už historie neuchovala. Jako by někdo odložil rydlo a nikdy se nevrátil.

Zvláštní pozornost přitahují kresby gladiátorů. Jedna z postav se zaklání se štítem a mečem v ruce, pohyb působí dynamicky, téměř filmově. Badatelé dokonce nevylučují, že jiná kresba by mohla znázorňovat ženu v gladiátorské výzbroji, což by bylo mimořádně vzácné svědectví. Pompejské nápisy jsou směsicí něhy, humoru i vulgarity. Některé texty si navzájem odpovídají, jiné ironicky komentují samotnou záplavu čmáranic. V souhrnu vytvářejí obraz města plného emocí, vztahů a každodenních starostí. Právě v této obyčejnosti spočívá jejich síla.

Když dnes stojíme před zdí, která přežila sopečnou katastrofu, nečteme jen starověké texty. Čteme stopy lidí, kteří milovali, žárlili, fandili, posmívali se i spěchali domů. Technologie jim po dvou tisíciletích znovu vrátila hlas. A připomněla, že mezi námi a obyvateli Pompejí není zase tak velká vzdálenost, jak by se mohlo zdát.