To vše jako by bylo naprosto samozřejmé, úplně jsme si zvykli. Zaplatíme za jízdenku a zbytek je v rukou Božích – tedy Dopravců.

Nedávno mě ale překvapila taková okrajová záležitost na nenápadné trase v Podbeskydí, z Českého Těšína do Bystřice nad Olší. Zatímco přes den, ve čtrnáct či šestnáct hodin, vás již odveze velmi „západoevropsky“ vypadající CityElefant, s nízkou podlahou, čistým interiérem a téměř neslyšným pohybem, díky němuž si jízdu opravdu vychutnáte, na stejné trase po setmění jedete takzvanou "popelnicí". Bez varování, bez omluvy a za stejnou cenu.

Vlaky přezdívané "popelnice" všichni známe. Vyznačují se tím, že pokud máte citlivější sluch a nestihnete si před jejich příjezdem zacpat uši, velmi špatně to odnesete. Téměř hluší pak nastoupíte do vlaku, ale čich máte bohužel zatím v pořádku – ve špinavém a jako popelnice zapáchajícím (i vypadajícím) interiéru (i exteriéru) se vás tak snadno zmocní pocit na zvracení. Když se pak vlak se škubáním a poskakováním rozjede, na studium či práci máte docela ideální podmínky. A pokud se něčeho náhodou dotknete a tou samou rukou něco sníte, riskujete přinejmenším průjem.

Že výměna vozového parku nějakou dobu trvá, to se dá pochopit. Že to státní dopravce začal provádět tak pozdě už hůře. A že za jízdu v popelnicích stále v roce 2013 platíme plnou cenu, to je přinejmenším záhadné.