Muhammad je typickým příkladem toho, s čím se v Jordánsku a vůbec na celém Blízkém východě setká většina gayů: naprosté nepochopení důvodů, které k odlišné orientaci vedou a co to přesně znamená.

O tom, že je Muhammad gay, se jeho rodiče dozvěděli omylem. Našli fotky s jeho bývalým přítelem, což otci přivodilo nervový kolaps.

"Musel jsem pak své rodiče přesvědčovat, že už gayem nejsem. Z jejich strany cítím velký tlak, pořád mi opakují, že už se musím oženit, mít děti, že už na to mám věk. Pořád mě kontrolují, hlídají s kým chodím ven, ptají se, odkud ty lidi znám," popisoval přístup rodiny k jeho orientaci.

Ožeň se!

Fotograf Lukáš Houdek, který diskusi moderoval, strávil dva týdny v Ammánu, aby  tamější LGBT komunitu (pojem sdružující lesby, gaye, bisexuály a transsexuály, pozn. red.) poznal a její zástupce do Česka přivezl.

Diskuse s nimi proběhla v prosinci v prostorách Goethe institutu, který se v rámci projektu Carte Blanche až do března propojil s pobočkou stejného institutu v Ammánu.

Hlavním důvodem, proč blízkovýchodní země nedokáží přijímat a ani chápat odlišnou sexuální orientace je prý jejich silná kulturní tradice. Nejen Jordánska, ale i řady dalších islámských zemí včetně států severní Afriky.

"Lidé často svalují neschopnost přijmout homosexualitu jako fakt na muslimskou víru. Ale je to jinak. Prostě je nejdůležitější věcí rodina, manželství. Lidé nechápou, jak by mohlo existovat manželství mezi lidmi stejného pohlaví. A navíc, jak by pak mohli mít děti?" vysvětloval Khalid Abdel-Hadi, druhý host z Ammánu.

Ten se ve své zemi jako aktivista snaží rozšířit povědomí o tom, co skutečně odlišná orientace lidí z LGBT komunity znamená a proč by se měla tolerovat.

Při 92% podílu věřících muslimů v této zemi skutečně vypadá jako hlavní, ne-li jediný důvod odtažitého vztahu k sexuálním menšinám právě islám. Při diskusi však oba hosté důrazně opakovali, že vinu nese hluboce zakořeněná tradice manželství.

To, že by odmítání jeho orientace zapříčinil u jeho rodičů islám, popírá i Muhammad. On ani jeho bratři praktikujícími muslimy nejsou a jejich rodiče otázku víry příliš neřeší.

"Rodina mého známého byla například křesťanského vyznání, a po jeho coming outu (tedy přiznání se k odlišné orientaci, pozn. red.) ho zavřeli na čtyři měsíce do sklepa, neviděl vůbec denní světlo. Pálili ho nažhavenou lžičkou, stále má jizvy," vzpomínal Muhammad.

Zakázaný web

Na Blízkém východě především lidé často vůbec netuší, co to znamená být gay. „Všichni si myslí, včetně mého otce, že je to jen o fyzickém kontaktu. Nechápou, že tam funguje i nějaká chemie,“ vysvětluje Muhammad a podotýká, že sám jeho otec není ve svých názorech zcela pevný.

"Občas ho testuji, abych viděl, jaký jeho přístup k mé orientaci vlastně je. Přišel jsem tedy za ním a řekl: 'chci se oženit'. Odpověděl, že to není možné. 'Není to hra, když se oženíš jen tak, proměníš život té ženy v peklo, a my nemůžeme takto zničit něčí život'," popisuje Muhammad diskusi s otcem. Svou ženu by totiž nemiloval a sexuální život by s ní vedl pouze z povinnosti. A jeho otec ví, že ani jeho syn, ani daná žena by nemohli být v takovém manželství šťastní.

Khalid Abdel-Hadi zažil zcela jiný příběh. Svůj coming out uskutečnil před devíti lety na vysoké škole. Jeho rodina původně vůbec nechápala, co znamená být gay. "Moje matka si nejdřív myslela, že se chci stát ženou," řekl. A neznalost mezi jeho spolužáky byla podobná.

Po coming outu ho část přátel podpořila, a jak sám dodává, kupodivu spíše muži. "Jeden z přátel, kteří mě po přiznání podpořili, za mnou přišel a omluvil se, že jsem před ním do té doby nemohl nosit podpatky. Proč bych je vůbec chtěl nosit? Lidé v oblasti Blízkého východu prostě nevědí, co znamená být gayem," usmívá se Abdel-Hadi, který je mezi LGBT komunitou na Blízkém východě známou osobností. Mimo jiné proto, že vydává jediný časopis, který je pro tuto komunitu v celém regionu určen.

Magazín My Kali vycházel devět let v angličtině. "Fungovalo to pro časopis jako ochrana, nechtěli jsme být spojováni s Jordánskem, kde magazín vzniká," objasnil Abdel-Hadi.

V květnu 2016 ovšem přešel do arabštiny. Stát poté webovou stránku pro obyvatele Jordánska uzavřel. Mimo tuto zemi je však na internetu nadále dostupný v obou jazycích. V Jordánsku se web transformoval do podoby aplikace podobné sociálním sítím.

V mezích zákona

"Spousta lidí spojuje naši komunitu se satanismem, což může být nebezpečné. Myslí si, že je to nějaký kult," vysvětlil Abdel-Hadi. Na rozdíl od jiných blízkovýchodních států ale není v Jordánsku homosexualita nezákonná.

Trestá se naopak v Íránu, Jemenu, Saúdské Arábii a Súdánu. Také všude tam, kde je zaveden právní systém šaría, který homosexualitu trestá ve škále od bičování až po trest smrti.

Důležitým rysem arabských zemí je ale také vztah k rodině. Mladý Arab může opustit svůj rodný dům až tehdy, když má důvod – kvůli práci v jiném městě nebo svatbě. Rodinné vztahy fungují jinak než je zvyklý Evropan.

Pro Muhammada nepřipadá v úvahu, aby rodinu jen tak opustil. Je to pro ně věc tradice a cti.

"Další věcí je, že se rodiče často rozhodují, jak svého syna-gaye přijmout, podle názoru širší rodiny, tedy co si o tom myslí i další příbuzní. Těch by se to v očích okolí také mohlo dotknout, nemohu se tedy k homosexualitě hlásit veřejně. Navíc by to ovlivnilo mé sestry, nikdo by si je nechtěl vzít," upozorňuje na důležité aspekty běžného života Muhammad.

"Na západě, jako ve Spojených státech, nebo i v Česku, bojujete za manželství párů stejného pohlaví. My za to, aby nás za odlišnou orientaci nezabili," říká Abdel-Hadi.

Jako aktivista za práva LGBT komunity by v budoucnosti rád téma odlišné sexuální orientace dostal do jordánského vzdělávacího systému. Prvními kroky je pro něj alespoň osvěta o situaci na Blízkém východě v podobě, jakým bylo jeho nedávné vystoupení v Česku.

Jeho kolega Muhammad takto vysoké cíle nemá. Rád by, kdyby alespoň jeho rodiče homosexualitu pochopili. Aby rozuměli tomu, že svou orientaci nezmění. Nechce však svým veřejným coming outem ovlivňovat zejména své sestry. Jak říká, zatím si podporu rodiny získává "krok za krokem".

Barbora Schneiderová pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Autorka je studentkou Vyšší odborné školy publicistiky