Fidelova smrt Raúla Castra osvobodila, může konečně volně dýchat. Začne s reformami?

MAGAZÍN - Magazín autor: Hana Dubnová

Zatímco na veřejnosti musí působit zkroušeně, po smrti Fidela Castra se Raúlovi zřejmě pořádně ulevilo. I je smrt bratra smutná, konečně může začít volně dýchat. Ač mu El Comandante vládu předal už dávno a stáhl se do ústraní, měl stále na dění v zemi zásadní vliv.

Raúl Castro s Barackem Obamou

Raúl Castro s Barackem Obamou,zdroj: Profimedia.cz

"Juanita Castro, jejich mladší sestra, byla přesvědčená, že jakmile se jednou zbaví potřeby zavděčovat se Fidelovi a poslouchat jeho příkazy, může se Raúl – který strávil celý svůj život jako bratrův pobočník – stát konečně sám sebou," píše pro server Politico Brian Latell, specialista na latinskoamerickou a karibskou oblast a dlouholetý spolupracovník CIA, který o bratrech Castrových a Kubě napsat několik knih. "Fidelova smrt Raúla osvobodila," je přesvědčený.

Fidel Castro sice předal částečnou – a následně i celou – vládu nad ostrovem už během své nemoci v roce 2006, i tak je ale jeho mladší bratr pro veřejnost stále velkou neznámou. Do veřejného života Kuby zasahuje už víc než 60 let, ale vždy stál v bratrově stínu. Po celou dobu mu byl loajální, nikdy se nepokusil o převrat.

"Jeho političtí odpůrci ho kvůli tomu zesměšňovali, že je slabý a bezvýznamný, příliš oddaný své rodině. (…) Dává přednost tomu nebýt na výsluní, ale spíš vládnout ze zákulisí. Má jen několik málo (a krátkých) proslovů, a straní se masových shromáždění a protestních pochodů, které si Fidel užíval," popisuje Latell.

Oněch deset let se sice Raúl pokoušel komunistický ostrov v izolaci pozdvihnout pomocí ekonomických a sociálních reforem, jeho snahy ale obvykle ztroskotaly. Fidel, ač oficiálně v důchodu, měl stále velkou moc a trval na dodržování ideálů revoluce.

Chtěl reformoval, ale Fidel řekl NE

Když Raúl nastoupil, ukázal, že jeho vize Kuby je poněkud odlišná od té, co má jeho bratr. Začal veřejně mluvit o potřebě "koncepčních a strukturálních změn" režimu. "První roky si Raúl často stěžoval na neefektivní zemědělství v zemi a naznačil, že jsou potřeba velké reformy. O několik let později prohlásil, že 'paternalismus, idealismus a rovnostářství' minulosti budou muset skončit," říká Latell.

"Musíme navždy vymazat představu, že je Kuba jedinou zemí na světě, kde může člověk žít bez práce," prohlásil Raúl Castro v roce 2010 na Národním shromáždění.

Mluvil o tom, že je potřeba propustit stovky tisíc státních zaměstnanců a snížit výdaje na školství a zdravotnictví. V plánu bylo, že propuštění lidé najdou uplatnění v nové soukromé podnikatelské sféře drobného podnikání. Seznam profesí, v nichž si budou moci lidé zažádat o licenci pro soukromé podnikání, se měl výrazně rozšířit. Chtěl vytvořit "prosperující a udržitelný socialismus".

To vše měl Raúl Castro v plánu, ale podle Latella narazil na silný odpor ze strany Fidela. Výsledkem je, že zemědělské reformy byly jen minimální. Malé soukromé podniky jsou ochromené sérií zatěžujících předpisů a daní. Většina zaměstnanců veřejné správy zůstala na svých místech a Raúl už nikdy nezopakoval svá slova o "paternalismu, idealismu a rovnostářství".

Dohoda s USA Fidelovi navzdory

Poprvé, kdy se Fidelovi mladší bratr skutečně postavil a rozhodl i přes jeho odpor, bylo až obnovení diplomatických vztahů se Spojenými státy. To podle zahraničních pozorovatelů mohlo znamenat, že je to s El Comandante nahnuté. Je pravděpodobné, že Fidel by nikdy nepřistoupil na dojednané podmínky bez zrušení embarga a námořní základny Guantanámo.

Nyní, když je Fidel pryč a křídlo zastánců tvrdé linie režimu oslabilo, má Raúl konečně šanci začít vést zemi tak, jak si představuje. Má štěstí, že se stihl za těch deset let obklopit skupinkou věrných, takže má pod kontrolou všechny důležité páky státní moci. "Armáda, strana a státní byrokracie jsou věrní raulisté. Takže by mělo být v relativně krátkém časovém horizontu jasné, zda se Raúl ochotný se znovu postavit Fidelově křídlu," podotýká Latella.

Předpokládá, že se Castro vrátí ke svým vizím hluboké hospodářské a zemědělské reformy, rozšíří počet povolených živností a zbaví se většího počtu státních zaměstnanců.

Ekonomiku je potřeba pozvednout

Je pod silným tlakem, aby se podařilo pozvednout ekonomiku země.  Populace Kuby stárne, klesá počet práceschopného obyvatelstva, lidé jsou znechucení, nespokojení, v zemi vládne korupce a do toho všeho sílí tlak mladých na propojení se světem. A Venezuela – dříve silný ekonomický spojenec a donátor Kuby – má dost problémů sama se sebou.

I když se podařilo obnovit vztahy se Spojenými státy, obchodní embargo je stále v platnosti, může ho zrušit jen americký Kongres. Zatím není také jasné, jak se ke křehké obnově vztahů postaví nový prezident Donald Trump. A to, že Kuba postupně navazuje spolupráci se zbytkem světa – včetně pondělního podepsání dohody s Evropskou unií – nestačí.

"Kubánští představitelé uvedli, že ostrov musí ročně přilákat investice za nejméně dvě miliardy dolarů, aby se podařilo nastartovat ekonomiku," upozorňuje Latell.

Stáhne se skutečně do ústraní?

Raúl by tak měl, pokud skutečně chce nastolit reformy, začít co nejdříve. Má na to něco přes rok, protože se už nechal dříve slyšet, že začátkem roku 2018 skončí.

Nahradit by ho měl zřejmě Miguel Diaz Canel, člen politbyra komunistické strany, bývalý univerzitní profesor a ministr školství. Hlavně ale člověk, který nepodílel na revoluci a je tak "mladou krví". Pokud skutečně Canel nastoupí do prezidentského úřadu, bude to za více než 60 let poprvé, kdy tuto komunistickou zemi povede někdo mimo rodinu Castrů.

Lattel ani další odborníci na karibskou oblast ale nepředpokládají, že mu Raúl Castro předá veškerou moc. Půjde spíš cestou svého bratra. Podle Lattela si – pokud mu to zdraví dovolí – Castro ponechá alespoň funkci prvního tajemníka strany a kontrolu nad vojenskou mocí. 

Tagy: zahraničí Kuba kubánský exprezident

Zdroje: The New York Times,Politico