V České republice zřejmě začne platit zákaz kouření v restauracích a hospodách, což vyvolává buď nadšený souhlas, nebo zuřivý odpor. Odpůrci zákazu kouření v pohostinských zařízeních považují tento zákaz za další omezení práv a svobod a zásah do osobních věcí člověka.

Považují za své výsostné právo rozhodnout o tom, zda budou jíst nezdravě a umřou na infarkt či zda budou kouřit a vystavovat se většímu nebezpečí onemocnění rakovinou plic.

Každá restaurace má mít právo rozhodnout se, jestli bude kuřácká nebo nekuřácká, a každý člověk má mít právo rozhodnout se, do jaké restaurace půjde.

Symbol jménem Gauloises

Je s podivem, že právě tento zákaz vzbuzuje tolik negativních emocí, a to i mezi mnoha nekuřáky. Pro provozovatele restaurací a jejich hosty i bez tohoto zákazu přitom existuje celá řada zákazů a omezení jiných, které větší diskuze nevyvolávají.

Důvodem bude zřejmě to, že kouření je symbolem svobody. Po velkou část dvacátého století představovalo nezávislost, autonomii a bylo vyjádřením osobního statutu.

Kouření bylo spojeno s mužstvím, nepodrobeností, ale i s konceptem plnění amerického snu. Francouzské cigarety Gauloises symbolizovaly odpor proti vichystickému režimu během druhé světové války.

Po válce se staly symbolem spojovaným s francouzskými intelektuály, jako byl Picasso, Sartre a Simone de Beauvoir.

Cigaretový dým a ženská emancipace

Pozoruhodnou úlohu sehrálo kouření v ženském emancipačním hnutí. Ženy, které kouřily, byly v devatenáctém století považovány za padlé nebo za prostitutky.

V roce 1904 byla ve Spojených státech jedna žena odsouzena k trestu odnětí svobody za kouření před svým dítětem. Kouření bylo považováno za nemorální a za hrozbu společnosti.

Během první světové války ženy začaly vykonávat práce mužů, kteří bojovali na frontě, a ženy začaly kouřit víc a víc. Cigarety pro ženy se staly cestou ke změně sociálních norem a bojem za rovná práva s muži, eventuálně výrazem rebelské nezávislosti, půvabu a žádoucnosti.

Cigarety byly líčeny jako symbol emancipace a rovnosti s muži a označovány jako „pochodně svobody“.

Dlužno poznamenat, že celé hnutí „pochodní svobody“ bylo iniciováno prezidentem American Tabacco Company, který si uvědomil, že potenciální trh kuřaček je něco podobného „jako najít zlatý důl přímo na vlastní zahradě“.

Toto hnutí zažilo svoji renesanci v devadesátých letech minulého století, kdy tabákové společnosti začaly pronikat na nové trhy. Idea modernity a svobody spojená s kouřením se tak začala šířit do zemí, v nichž začaly ženy získávat více svobody a rovnosti.

Cigareta = svoboda už neplatí

V zemích východní a střední Evropy byly cigarety na sklonku minulého století zobrazovány jako symbol západní svobody.

V některých zemích se staly cigarety symbolem boření rasových bariér, jako např. v Jihoafrické republice, kde se stala ikonickou scéna černé ženy, které si bere cigaretu od bílého muže.

V Indii zase byly ženy v západním oblečení kouřící cigarety znakem volnosti a mobility.

I devadesátá léta jsou však již minulostí. Spojení cigarety a svobody je dnes již zoufale „out of date“. V současné době není kouření na veřejnosti ani otázkou svobody, ale není ani příliš otázkou poškozování zdraví aktivně ani pasivně kouřících.

Kouření na veřejnosti je totiž zejména otázkou etikety. Dnes je vrcholně nezdvořilé zapálit si na veřejnosti bez zeptání se na povolení ostatních, kteří se nacházejí v okolí.

Vzhledem k tomu, že takový dotaz je z technických důvodů v restauraci vyloučen, je tím z hlediska etikety, ale vlastně rovněž prostého slušného chování vyloučeno i kouření na takovém místě.

Etika letištní kuřárny

Určitá etiketa ale musí panovat i mezi nekuřáky ve vztahu ke kuřákům. Není například třeba je poučovat, že kouření škodí jejich zdraví, protože o tom sami určitě mají nějakou povědomost.

Stejně tak je nevhodné vyjadřovat svoji nelibost z kouření na místech, která jsou pro kouření vyhrazena, jako např. kuřárny na letištích.

Ačkoli by si to možná někteří přáli, nikdy nenastane doba, kdy lidé na celém světě přestanou kouřit. A to ani tehdy, pokud by se kouření stalo zcela nezákonné.

Kuřáci budou tvořit vždy část lidské komunity a měla by existovat možnost, aby kuřáci a nekuřáci udržovali přátelské mezilidské vztahy.

Zvláštností zákazu kouření v restauracích je tak pouze to, že zatímco nepotřebujeme žádný zákon, který by nám nařizoval, že v restauracích nesmíme hlasitě říhat nebo flatulovat, zákaz kouření v restauracích takový zákon má nebo zřejmě mít bude.

Aleš Rozehnal pro Ústav nezávislé žurnalistiky

Autor je právník. Přednáší právo na Právnické fakultě UK a dalších vysokých školách