NASA to nemá v rámci státní mašinérie vůbec jednoduché. Uvnitř každého státu se střetávají dvě filosofie, které jsou pro jakoukoliv zemi klíčové. První je snaha všech vlád zajistit dostatečnou vojenskou obranu vlastního území, druhou je zabezpečení jeho budoucí ekonomické konkurenceschopnosti.

Obrana země se dá zaručit investováním velkých prostředků do nových obranných systémů, avšak zajištění budoucí ekonomické konkurenceschopnosti už od vlád vyžaduje investice do výzkumu a vývoje. Investice, které nejsou na první pohled pro voliče vidět a proto nepřináší potřebné politické body.

Kdo z voličů si například vzpomene, že ochranný film na plastových sklech brýlí byl původně vynalezený NASA k ochraně hledí kosmických helem před jejich poškrábáním? Nebo že vodní filtry – zprvu určené pro lunární misi Apollo – nám nyní zlepšují kvalitu vody v domácnostech? Přestože tyto i další vynálezy diametrálně zlepšily kvalitu našeho života, jejich dopad není tak pro veřejnost zřetelný jako třeba nákup protiletadlových systémů.

Protěžovaná armáda

Politici přitom nutně potřebují rychlá a veřejností dobře vnímatelná řešení. Porovnejme například letošní rozpočet amerického ministerstva obrany s rozpočtem NASA. Vojáci se můžou těšit na astronomických 490 miliard dolarů (11,9 bilionu korun), zatímco NASA si musí vystačit s pouhými 18 miliardami dolarů (436,5 miliardy korun).

Tento nepoměr mezi armádou a výzkumem vesmíru však není otázkou jen posledních několika let. Na provoz Pentagonu šlo v minulých 12 letech neuvěřitelných 7,8 bilionu dolarů (189 bilionu korun), zatímco NASA dostala pouhých 241 miliard (5,8 bilionu korun). Jaké důsledky z tohoto nepoměru plynou?

Americká vesmírná agentura například vypočítala, že celý program Constellation, který měl dostat první astronauty na povrch Marsu, by do roku 2025 stál 230 miliard dolarů. Pro nově příchozí administrativu Baracka Obamy to byla nepřijatelná částka. Zatímco slibný program byl ukončen (i přes to, že již úspěšně proběhly první testy pohonných systému nosných raket Ares), ministerstvo obrany se každoročně mohlo těšit na částky, které daleko převyšovaly celkovou cenu programu.

List Financial Times vypočítal, že války v Afghánistánu a Iráku přišly americké daňové poplatníky na astronomické tři biliony dolarů a další minimálně jeden bilion bude stát sociální program pro začlenění válečných veteránů zpět do společnosti.

Zánik vesmírných velmocí

Nejsou to však pouze Spojené státy, které silně protěžují armádu oproti ostatním složkám státu. Například ruské výdaje na zbrojení dosáhly v roce 2013 velikosti 88 miliard dolarů, zatímco ruská vesmírná agentura Roskosmos si musela vystačit s necelými šesti miliardami dolarů. Podobná situace však je také u "nových vesmírných tygrů", Číny a Indie.

V roce 2013 stál čínský vojenský program 188 miliard dolarů (4,6 bilionu korun), ale rozpočet Čínské národní vesmírné agentury byl pouhých 1,3 miliardy dolarů (31,5 miliardy korun). Stejně tak Indie investovala do svého kosmického programu pouhých 1,1 miliardy dolarů (26,7 miliardy korun), i přesto, že rozpočet indického ministerstva obrany byl 47,4 miliardy dolarů (1,1 bilionu korun).

Ačkoliv se tedy státy tváří, že mají nedostatek peněz, tak – slovy bývalého eurokomisaře Vladimíra Špidly – "zdroje jsou". Jen se bohužel vydávají na zdokonalování vraždění a ničení. Představme si, jak by vypadal svět, pokud by výdaje na zbrojení a kosmický výzkum byly obrácené.

Například pokud jde o program Constellation, nebyli bychom daleko od pravdy, pokud bychom tvrdili, že s rozpočtem ministerstva obrany by NASA byla schopna postavit celou letku nosných raket Ares, které měly do vesmíru vynášet kosmickou loď Orion. A možná by jí i zbylo na stavbu kosmické lodi pro cestu na Mars.

Soukromé vesmírné firmy se tak jeví jako ideální nosiči pokroku. Je to jen pár let, co se objevily na scéně a už jsou například schopné "za hubičku" vynášet náklady na oběžnou dráhu. S financemi Pentagonu by možná už teď učinily z lidstva rasu obývající většinu koutů naší sluneční soustavy.

Autorem je externí spolupracovník redakce Miloš Krejčí