Byl to den, kdy se Praha dostala do centra pozornosti světa. Osmého dubna 2010 ve Španělském sále podepsali prezidenti Spojených států a Ruska Barack Obama a Dmitrij Medveděv smlouvu START omezující jaderné arzenály obou velmocí.

Pět let po podpisu smlouvy a čtyři roky po její ratifikaci by bylo možné předpokládat, že ji signatáři splnili. Jenže realita je jiná.

Nevládní Federace amerických vědců (Federation American Scientist) na svém webu píše, že k 1. březnu letošního roku měli Američané rozmístěno 1597 jaderných hlavic na 785 nosičích, Rusové 1582 na 515 nosičích.

V pražské smlouvě START (Strategic Arms Reduction Treaty - Dohoda o snížení počtu strategických zbraní) se přitom Amerika a Rusko zavázaly snížit počet rozmístěných (strategických) jaderných hlavic, které dokážou zasáhnout vzdálená území, na 1550 na každé straně. Strop rozmístěných nosičů jaderných zbraní (mezikontinentálních raket, balistických střel vypouštěných z ponorek a bombardérů určených pro jadernou výzbroj) byl určen na 700.

Z  čísel je patrné, že Američané překračují limity jak v jaderných hlavicích, tak v nosičích, Rusové jen v první kategorii.

Graf rusko-amerických nukleárních sil podle nového STARTu | zdroj: Federation American Scientists

Zmíněné tisíce (rozmístěných) jaderných zbraní jsou v operační pohotovosti, jejich obsluha čeká jen na pokyn k útoku. Kromě nich mají Američané v armádních skladech ještě dalších 4760 hlavic, Rusové 4500.

Život v nukleární bublině

Smlouva, pod kterou jsou podepsáni Obama a Medveděv, navazovala na dřívější STARTy s číslovkami I a II. Nový START III měl zatlouct další hřebík do rakve období, které bylo nazýváno Mutual Assured Destruction (Vzájemně zajištěné zničení) či jeho příznačnou zkratkou MAD (šílené). Během MAD nashromáždili Američané a Rusové takové množství jaderných zbraní, které by několikrát zničilo planetu.

Ve svých "nukleárních bublinách" žijí dodnes. Množství jaderných zbraní, které udržují, je nesmyslné jak z hlediska obrany, tak útoku, protože je nelze všechny nasadit. Velmoci to ospravedlňují snahou zachovat paritu.

Pro srovnání: Američané a Rusové mají každý zvlášť čtyřikrát víc jaderných zbraní než všech sedm dalších jaderných států dohromady (Británie, Čína, Francie, Indie, Izrael, Pákistán, Severní Korea). Modernizují je a vyvíjejí nové typy.

Jak se vyléčit z jaderného šílenství?

Obama, který počátkem roku 2009 vyhlásil politiku resetu americko-ruských vztahů, zařadil nový START mezi své priority. Na jeho "oltář" položil radar plánovaný do brdských lesů, který byl Rusům trnem v oku.

Americký prezident dokonce ještě před podpisem smlouvy v Praze vyhlásil záměr uzavřít brzy další START s pořadovým číslem IV, který by počet jaderných hlavic srazil pod tisícovku na každé straně. Toho se ale v Bílém domě nedočká, protože mezitím v Kremlu skončil Medveděv, kterého označoval za "dobrého přítele". Vrátil se tam Putin a ten pravil "nět".

Putinovo Rusko má nyní v palebném postavení víc jaderných zbraní než v době ratifikace smlouvy START (únor 2011).

Za své vzaly také Obamovy vize o výrazném snižování americké jaderné výzbroje. Obama si v roce 2009 "vysloužil" Nobelovu cenu za mír. Z dat ale vyplývá, že jeho předchůdci Bill Clinton a dokonce i George Bush mladší snižovali jaderné arzenály razantněji.

V roce 2009 zvěstoval americký prezident v okázalém projevu na Hradčanském náměstí idylickou představu světa bez jaderných zbraní. Teď ale není jisté ani to, zda armáda, které velí, do jeho odchodu z Bílého domu (leden 2017), dostojí smlouvě podepsané už na začátku jeho prezidentství.

Amerika i Rusko mají každopádně ještě tři roky na to, aby své závazky splnily. Podle smlouvy by se měly dostat pod zbrojní stropy stanovené STARTem do sedmi let od ratifikace, tedy do února 2018.

"Z dat, která máme z Washingtonu a Moskvy, vyplývá, že obě strany odzbrojují tak pomalu, jak to je možné," píše Hans Kristensen, ředitel projektu jaderných informací v bulletinu Federace amerických vědců.

Prezidenti ani členové vlád obou států svůj závazek z Prahy nezpochybňují. Liknavost, s níž odzbrojují, je však znepokojivá. Naznačuje, že dědictví éry jaderného šílenství se svět v nejbližších letech (a nejspíš ani v nejbližších desetiletích) nezbaví.