Australský vědec došel k závěru, že ještě před 20 miliony lety v období miocénu se předci člověka vzájemně přitahovali především pomocí pachu. Spojení mezi čichem a chtíčem ale v průběhu dalšího vývoje výrazně oslabilo. Člověk ztratil schopnost vnímat feromony. Na pach jiných lidí proto už nereagujeme tak intenzivně jako naši prapředci.

"Monogamie by jinak nedokázala odolat tlaku života v komunitě," vysvětluje Stoddart.

Na rozdíl od jiných savců se čich člověka opírá jen o čichový epitel nosu, zatímco vomeronazální orgán u něj přestal fungovat. Podle Stoddarta to ukazuje na to, že nos je spojen s částmi mozku, které zodpovídají za racionální stránku chování.

V průběhu času se lidé stali dokonce jedinými savci, kteří začali vnímat své přirozené pachy jako nepříjemné a začali je úmyslně likvidovat, tedy mýt se a překrývat je jinými vůněmi. V lidském mozku ale zůstaly části, které reagují na sexuální pachy, a teprve v poslední době jsme je začali znovu objevovat a dráždit pomocí parfémů.