V moderních dějinách se případy epidemie eboly zaznamenávají od roku 1976, přičemž nejkritičtější byla situace loni v západní Africe.

Ebola ale není novodobým onemocněním, biologové objevili stopy viru v DNA několika druhů hlodavců. Jejich předky mohla zabít nemoc podle odborníků pře 20 miliony let. 

Člověk se mohl nakazit od zvířat dávno před rokem 1976, jak upozorňuje Kazanjian. Možná právě tento virus vyvolal athénský mor, který v letech 430 až 427 před Kristem vyhladil zhruba čtvrtinu polisu.

Řecký historik Thúkydidés, který sám nemoc prodělal, popsal, že člověka bez jakékoli viditelné příčiny zachvátila horečka, zarudly mu oči, natekl hrtan a jazyk, dech byl nepravidelný a páchl. Paicent následně začal kýchat a chroptět. Pak to přešlo do hrudníků a objevil se kašel.

Nemocný byl celý jako v plamenech a to tak moc, že podle Thúkydida nesnesl ani dotyk látky na svém těle. Některé lidi dokonce žízeň přinutila vrhnout se do studny. Pokud někdo přežil nejhorší stavy, nemoc pak zasáhla jeho končetiny.

Ví se rovněž, že nemoc přišla do Athén z Egypta, přesněji podle Thúkydida z Etiopie, jak Řekové označovali území Afriky jižně od Sahary. A ve stejném regionu se objevila ebola i tentokrát.

Příznaky onemocnění, mortalita a geografický původ athénského moru podle Kazanjiana přesně odpovídá tomu, co víme o ebole. Mimochodem, prvními oběťmi athénského moru se stali lékaři stejně jako loni, kdy ebola zabila na 500 lékařů a sestřiček.

Původně se předpokládalo, že athénský mor byl vlastně tyfus, dýmějový mor, athrax nebo dokonce syndrom toxického šoku. Kazanjian je přesvědčen, že ebola nejpřesněji odpovídá klinickému popisu Thúkydida. Přiznává ale, že jednoznačně vyřešit záhadu athénského moru bude vzhledem k tisícům let, které nás od něj dělí, velmi těžké.