Takže si to shrneme. Předně je třeba říct, že je dobře, že vyšetřovací komise, když už vznikla, také pracovala, dokázala si zvolit předsedu, a dokonce dospěla k závěrům. To zde nebývá tak úplně zvykem.

Nyní k jejím zjištěním. Co se týče policejní reformy, která ve skutečnosti žádnou reformou nebyla, protože jen sloučila dva útvary, jejichž šéfové se dlouhodobě nesnášeli a nedokázali spolupracovat, závěr je tento: Nebylo v tom nic nekalého, jako třeba snaha se jednoho z šéfů zbavit. Ale policejní prezident Tuhý a hlavně jeho náměstek Laube to tak či tak zpatlali.

Což je hodnocení, které sedí na jakoukoli policejní reformu za posledních dvacet let, ať už reformou byla, nebo nebyla. Takže pojďme dál.

Povrchní státní zastupitelství

Vrchní státní zastupitelství v Olomouci selhalo jako dozorový orgán. To je vážná zpráva. Nepůsobilo jako ochránce zákonnosti v přípravném řízení, neplnilo roli umravňovače policistů, což je úloha, kterou – ať se nám (a hlavně jim) to líbí, nebo ne – jim přisuzuje trestní řád. Ištvanovi hoši fungovali minimálně jako povrchní státní zastupitelství, ne-li hůř.

Dozvěděli jsme se také (oficiálně, jinak to samozřejmě pozorní lidé vědí nejpozději od loňského léta), že se policisté a státní zástupci nerozpakují běžet v případě zájmu, který považují za oprávněný, žalovat do médií. Především těch Babišových.

To je rovněž vážná věc. Jediným skutečným zájmem policisty a žalobce je totiž naplnit trestní řád, řídit se jím. V trestním řádu se samozřejmě nic o možnosti v případě nesouhlasu se svým nadřízeným nebo nedůvěry k němu o právu troubit to do světa nepíše.

Naopak. Je to v přímém rozporu se zásadou neveřejnosti přípravného řízení. Známe to jako novináři sami velmi dobře: Po dobu přípravného řízení, před sdělením obvinění, nebude policie poskytovat k případu žádné informace, říkají policejní mluvčí a my máme smůlu. Tady policisté a státní zástupci poskytovali, třeba právě na Tuhého, že je podezřelý z brutálního úniku informací a že půjde k výslechu. Není to maličkost.

Útok na demokracii: žvanírna, šaškárna

Kolem závěrů vyšetřovací komise je samozřejmě ohromný politický komplex, který do jejich správného čtení nakladl hustoles překážek. Stojí za to toto politické roští odházet, abychom se dostali k podstatě.

Jistě, sněmovní usnesení k závěrům vyšetřovací komise je politická věc. Dokonce svrchovaně politická. Není to ovšem její vada.

Je nutné si připomínat, že sněmovna je vrcholným orgánem zastupitelské demokracie. Předně kvůli nízkému právnímu vědomí zdejších obyvatel. A taky kvůli útokům, které jsou na základy parlamentarismu vedeny.

Tento útok vede nejhlasitěji Andrej Babiš a bohužel i jeho ministr spravedlnosti Robert Pelikán. Zpochybnění práce komise slovy, že jde o šaškárnu, je útok na základy demokracie, pokračování Babišových vývodů o parlamentní žvanírně.

Babiš přehlíží fakt, že k závěrům komise připojil podpis i poslanec jeho hnutí. Nevadí, jsme demokraté, říká. Ne, je to naopak.

Navíc lže: reforma měla za cíl rozprášit útvar, který se nebál vyšetřovat. Žádný útvar samozřejmě rozprášen nebyl, kdyby si Babiš přečetl noviny (i vlastní), věděl by, že odešlo jen několik policistů. Musí to vědět, některé dokonce zaměstnal.

Trestní řád se musí změnit. Ale nestane se to

To nejdůležitější se skrývá v návrzích, které sněmovna přijala k úpravám trestního řádu.

Polické roští je nejspíš návrh na ustavení vyšetřujících soudců, kteří by vyšetřovali případnou trestnou činnost žalobců. Romantické, líbivé – a neprůchodné.

Ostatní návrhy ale mají reálný základ a trestní řád by je potřeboval jako prase drbání. Tzv. přikázání věci – tedy institut umožňující státnímu zástupci fakticky si vybrat policistu, kterého pověří vyšetřováním, je v pekle přípravného řízení arci-kotlem.

Známe to z kauzy Čunek, naposledy se to ukázalo v tzv. operaci Vidkun. Proč trestnou činnost policie nevyšetřovala inspekce? Státní zástupce jí nevěřil. Čtete správně. Nevěřil. Žádné přezkoumatelné důvody, které by člověk očekával v disciplíně zvané právo. Prostě pocit.

A přidělil případ na ÚOOZ. Jak opakovaně HlídacíPes.org popsal, na Šlachtově útvaru do loňského jara vznikaly ad hoc sestavované týmy, které vyšetřovaly věci, jež ÚOOZ neměl v náplni práce. A znovu je třeba říct: co policista dělat nemá, dělat nesmí. Tady to šlo právě použitím přikázání věci. Státní zástupce, ochránce zákonnosti a práv podezřelých, to pofoukal, přikryl.

To se má změnit, říká sněmovna. Ještě dál chtěl jít poslanec Daniel Korte, který neúspěšně navrhoval odejmout státním zástupcům pravomoc rozhodovat o nasazení prostorových odposlechů ne veřejných místech.

To je ještě šílenější věc. Málo se o tom mluví, ale k nasazení odposlechu, který zaznamená vaši konverzaci například v kavárně, není třeba povolení soudu. Nejde totiž o zásah do obydlí, právní ochrana je proto nižší, stačí podpis státního zástupce.

Změní se v těchto věcech něco? Určitě ne hned, a nejspíš vůbec.

Okamžitá vůle neexistuje. Legislativně věc spadá do gesce ministra spravedlnosti Pelikána, a ten už jasně řekl, že nic takového dělat nebude. Teoreticky je zde prostor pro vypracování sněmovní novely, když už existuje sněmovní usnesení pověřující vládu, ale v devíti měsících, které sněmovně zbývají, se rovněž ničeho nedočkáme.

Robert Malecký pro Ústav nezávislé žurnalistiky